Luboš Palata: Visegrád v Soči. Všichni kromě Poláků

Člověk, který holduje veřejně cigaretám a alkoholu v míře, jež výrazně přesahuje i velmi nezdravý český průměr, jehož stravovací návyky by většinu sportovců spolehlivě zabily samy o sobě, nemá v olympijské vesničce co pohledávat, zvláště když jeho jediným sportovním výkonem je maximálně pomalý pohyb na běžkách v lesích Vysočiny.

Ale to je jen jeden rozměr. Tím dalším je postoj k současnému režimu Vladimira Putina, režimu, který je bezesporu přinejmenším částečnou a k demokracii nepřátelskou diktaturou. Důležití západní státníci dali jasně najevo, co si o současném Rusku myslí a Soči se ve velké většině vyhnuli. Od nás ze střední Evropy volilo stejný postoj pouze Polsko, jediná středoevropská země, která je v současnosti schopna dělat sebevědomou politiku. A s Ruskem se pustit i do křížku, když jde o tak důležitou věc, jako je budoucnost Ukrajiny.

My všichni ostatní tam své hlavy států mít budeme. V případě Maďarska, které má v zimních sportech přibližně tolik želízek v ohni, kolik může mít země, kde nejvyšší hory dosahují necelých devíti set metrů a hokej se tam hraje na úrovni třetí české ligy, je to těžko pochopitelné jinak než politické gesto. Možná jakési poděkování Rusům za to, že postaví Maďarům za své peníze dva obrovské bloky atomové elektrárny.

V případě slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče to naopak lidsky chápu. Gašparovič za pár měsíců končí a vždy to byl víc sportovní fanda, než prezident. A hokej je nejméně od zisku titulu mistrů světa před víc než deseti lety slovenský národní sport. A důvod pro národní hrdost víc než téměř cokoli jiného, co se na Slovensku za posledních dvacet pět let událo. Gašparovič byl vždy velkým hokejovým fanouškem, a jak říkám, lidsky jeho cestu chápu.

Pro českého prezidenta Miloše Zemana je však vedle sebepropagace hlavním důvodem velká politika. Problémem však je, že je to spíše politika ruská, nebo proruská, než politika hájící zájmy České republiky, byť i ty jistě Zeman během některých svých schůzek svým způsobem hájil. Ale to také není nic nového. Miloš Zeman vždy mluvil a uvažoval výrazně prorusky a nějaká demokracie, či lidská práva přitom nehrály zvláštní roli. Vědělo se to už před rokem, kdy se rozhodovalo, zda bude na Pražský hrad zvolen. A tak se teď také děje. Že se tak děje v Soči a že díky Zemanovi vypadáme téměř jako ruští spojenci, by nás nemělo překvapovat. Co jsme si zvolili, to nyní máme. Přesto sportu zdar a našim sportovcům v Soči zvláště.

Hezký víkend vám přeje Luboš Palata.