Luboš Palata: Uzdravit těžbou uhlí zraněnou krajinu severních Čech je velký úkol naší doby
Je to už mnoho let, kdy jsem stál ve východoněmecké Lužici na dně obřího hnědouhelného dolu, kde už skončila těžba. A pak se šel do vyhlídkové restaurace podívat na to, jak by tu za pár let mohla být jezerní krajina, která bude lákat turisty. Dnes už jsou Lužická jezera největší uměle vytvořená jezerní krajina v Evropě a je to nyní turistická atrakce prvního řádu.
I my v Česku máme podobný problém. Povrchová, desítky let krajinu v severních Čechách devastující těžba hnědého uhlí pomalu definitivně končí. Přes některé úspěchy v podobě nových jezer jsou nad osudem zdejší krajiny stále větší otazníky.
Čtěte také
Zdá se, že původní plány, že by tu vznikla krásná jezerní krajina, jako je dnes v Lužici, už vzaly za své. Prý není dost vody, rekultivace je nákladná a příroda si prý poradí.
V téhle ekologicko-krajinářské hádance jde v neposlední řadě také o peníze. Peníze, které měly být na základě zákona vlastníky dolů uloženy na speciální účty a určeny k rekultivaci dolováním zničeného území. Ponechání vytěžených dolů takzvaně „přírodě“, které dodejme má mezi některými přírodovědci poměrně velkou podporu, ušetří samozřejmě vlastníkům dolů nemalé prostředky v řádech stovek miliónů či miliard.
Tak je tomu i v případě obřího dolu ČSA firmy Severní energetická ze skupiny Sev.en podnikatele a miliardáře Pavla Tykače. Podle dohody s ministerstvem životního prostředí mají být takto ušetřené peníze přes Státní fond životního prostředí přiděleny obcím v okolí dolu. Jenže nedávno skupina prohlásila, že jednání s obcemi povede sama.
Nezůstane mnoho
Tato kauza má dvě roviny. Tou první je, že peníze, o které se jedná, jsou ve své podstatě majetek státu, nikoli firmy, která se tak tváří. Proto by to měl být stát, který prostřednictvím ministerstva prostředky smysluplně přerozdělí.
Čtěte také
Druhá rovina mě vede k širší úvaze. V naší zemi díky kuponové privatizaci a jejím právním nedokonalostem zásadně zbohatla úzká skupina lidí, kterým dnes říkáme oligarchové nebo miliardáři.
Dnes se blíží do věku, kdy jim, chtě nechtě, začínají stejně jako mně odtikávat biologické hodiny. Do věku, kdy by mohli a měli přemýšlet o tom, co tady po nich zůstane.
Po pravdě řečeno zatím toho není mnoho. Kromě pár výjimečných případů tady za nimi nejsou žádné veřejné projekty. Žádné viditelné a obyčejným lidem ve velkém prospívající nadace, domy, univerzity či čtvrtě a města pro zaměstnance. Jen maximálně nějaké ty fotbalové a hokejové kluby.
Po nich, stejně jako po miliardářských žebříčcích Forbesu, po jejich smrti ani pes nevzdechne. Zatímco krásnou, spravenou krajinou severních Čech by se ještě po stovkách let lidé procházeli a říkali si, že děkují za to těm, kteří ji dokázali dát po těžbě uhlí zase dohromady.
Autor je evropským editorem Deníku
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
