Polský premiér Mateusz Morawiecki během pondělní návštěvy Viktora Orbána v Polsku prohlásil, že střední Evropa je prostě jiná, že má jinou historickou zkušenost než Evropa západní.
A označil to za základ sporů, které nyní panují mezi Západem a zeměmi jako Polsko a Maďarsko. Je to jen výmluva.
Není to tak dávno, co byla česká veřejnost strašena nekontrolovatelnou vlnou uprchlíků. Nejčastějším argumentem odpůrců byly „přece ty naše křesťanské středoevropské hodnoty“, do kterých muslimové nepatří…
Výmluva pro ohýbání demokracie, nebo rovnou její likvidaci v liberální, čti tolerantní a svobodomyslné formě, jak to před několika dny ohlásil Morawieckého maďarský host Viktor Orbán.
Jak maďarský tak polský premiér sice prohlašují, že chtějí silnou Evropskou unii, ale hned další větou dodávají, že trvají i na posilování své vlastní suverenity. A jako příklad dávají kvóty na přerozdělování žadatelů o azyl, kvóty, s nimiž tak 90 procent zemí dnešní Evropské unie nemá problém, byť s jejich faktickým naplňováním je to horší.
Ano, střední Evropa je jiná, než Evropa západní, ale není to v tom, že by byla lepší. Není samozřejmě úplně ve všem horší, my Češi máme třeba docela slušné zdravotnictví, Poláci vidí realističtěji Rusko, Maďaři dokázali udržet při životě maďarské menšiny za svými státními hranicemi a Slováci se téměř z ničeho stali světovou automobilovou velmocí.
Nejdřív jsem si myslel, že slovenský premiér Robert Fico se na chvíli prostě zbláznil. Nebylo by divu, už týden je pod obrovským tlakem opozice a médií, vraždu novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky si bere osobně a možná skutečně skoro nespí, jak se svěřil médiím.
Ale v průměru žijí Češi, Poláci, Maďaři a Slováci mnohem hůře, než většina Západoevropanů, naše oddanost demokracii nebyla čtyřiceti lety komunistické totality posílena, ale oslabena.
A pro Polsko a Maďarsko platí, že tyto země skutečnou demokracii před rokem 1989 téměř nikdy nepoznaly a jejich obdoby T. G. Masaryka, tedy maršálek Jósef Pilsudski a admirál Mikĺós Horthy, byli diktátory, kteří demokracií pohrdali a v meziválečné době byly až na výjimky v těchto zemích volby jen fraškou. O fašistickém Slovenském štátě Jozefa Tisa nemluvě.
Ani vývoj střední Evropy po roce 1989 nebyl žádnou ukázkou, jak se má budovat demokracie a skutečná sociálně-tržní ekonomika. Místo západního modelu se tady uplatil jakýsi model středoevropský, často jen paskvil jak tržní tak sociální ekonomiky, o právním státě nemluvě.
Výsledkem je, že jsme chudší než bychom být měli, že naše demokracie jsou slabší, než by být měly a že se tu prostě normálním lidem žije mnohem hůř, než by se žít mohlo. Nejsme Západem, jsme jen střední Evropou. Takovou střední Evropou, na kterou člověk věru hrdý být nemůže, má-li mozek v hlavě a srdce tam, kde má být.
Autor je redaktorem MF DNES
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
