Luboš Palata: Stovka na rakouských dálnicích a sto padesátka na těch českých. O čem to vypovídá
Každý, kdo zná trochu naše sousedy, ví, jak si Rakušané zakládají na ekologii. Že je něco jako národní sport. Z ekologických důvodů nespustili fungl novou, právě dostavěnou jadernou elektrárnu Zwentendorf a dlouhá léta protestovali proti dostavbě českého Temelína, kterého se báli jako nového Černobylu.
Čtěte také
Svoji energetiku postavili Rakušané už dávno před jinými na vodě a větru, doplněných zemním plynem. Cyklistika v Rakousku není sprosté slovo, ale respektovaný způsob dopravy. Stejně jako skutečnost, že města, v čele s Vídní, staví byty pro své občany a udržují v nich snesitelné nájmy.
Výsledkem je bohatá, čistá a spořádaná země, kam jezdí turisté v tak velkém množství, které neodpovídá ani počtu Rakušanů, ani tomu, že se jedná o nevelkou vnitrozemskou zemi bez zásadně většího množství památek, než má Česko. O Itálii na jih od Rakouska ani nemluvě.
Nejméně paliva a emisí
A protože Rakušané jsou ekologicky důslední, rozhodli se důsledně vycházet i z jasně prokazatelného poznatku, že auto, které jede rychlostí kolem sto kilometrů, spotřebuje nejméně paliva a produkuje nejméně emisí. A zavedli si na svých dálnicích rychlostní ekologický limit sto kilometrů.
Při naší rodinné cestě do Itálie jsme po rakouských dálnicích ujeli stovky kilometrů. Rychlostní limit sto byl na rakouských dálnicích opravdu skoro všude, pokud v tunelech, kterými Rakušané při stavbě dálnic nešetří, aby si dálnicemi nekazili krajinu, nebyla rychlost ještě menší.
Čtěte také
Rakouský ekologický rychlostní limit už mohl vzít za své. Když se totiž loni už skoro dohodla vláda lidovců s krajně pravicovými Svobodnými, kteří sedí ve frakci v Evropském parlamentu s našimi Motoristy a hnutím ANO, tak jako jeden z hlavních bodů měla zrušení ekologického rychlostního limitu.
Neuskutečnilo se to, stejně jako celá vláda, místo níž dnes Rakušané mají vládu široké demokratické koalice bez zmíněných Svobodných. A stovka na rakouských dálnicích dál platí.
Nelogické furiantství
Limit sto kilometrů za hodinu vás jako řidiče, cestujícího tisíc kilometrů daleko a zvyklého na českou sto třicítku, trochu štve. Ale prostě má logiku.
To, co logiku nemá, je naopak asi dvacet kilometrů, které můžete jet v Česku rychlostí sto padesát kilometrů na obyčejné dálnici do Českých Budějovic, vedoucí navíc dodnes odnikud nikam.
Je to jen takové české antizelené, nelogické furiantství. Mám takové tušení, že to je ale jen předzvěst mnoha podobných, která se už nyní v Česku chystají. Protože to asi máme i v té naší české národní povaze. Kvůli níž se tu nežije tak dobře jako v Rakousku, desáté nejbohatší zemi světa, ale jen tak dobře jako v Česku.
Autor je evropským editorem Deníku
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
