Luboš Palata: Společná krvavá minulost opět rozeštvává Poláky a Ukrajince
Polsko-ukrajinské vztahy se ocitly v těchto dnech v nejvážnější krizi od začátku ruské agrese proti Ukrajině. Ruský frontální útok na Ukrajinu tehdy dokázal spojit Kyjev a Varšavu tak pevně, že Ukrajinci neměli v tehdejší Evropě odhodlanější spojence, než byli Poláci.
Tehdy jako by najednou byly zapomenuty roky sporů kolem společné velmi krvavé historie, rámované volyňskými událostmi na konci druhé světové války a polskou akcí Visla několik let po válce. Událostmi, které přinesly na 150 tisíc obětí na obou stranách.
Čtěte také
Polský parlament si za vlády nacionalistického Práva a spravedlnost v roce 2016 odhlasoval, že události na Volyni byly „genocidou Poláků Ukrajinci“. A požadoval, aby se Ukrajinci od svých bojovníků z řad Ukrajinské povstalecké armády, tedy UPA, kteří tuto akci na konci války spustili, jednoznačně odstřihli.
Už daleko slaběji se Poláci dokázali distancovat od své akce Visla, při níž byly vypáleny a vysídleny vesnice ukrajinských Lemků a Bojků na jihu Polska a jejich obyvatelé deportováni do Sovětského svazu, nebo do vzdálených regionů Polska.
Odebrání polského vyznamenání Zelenskému
Spor o Ukrajinskou povstaleckou armádu a pohled na ni v těchto dnech opět dokázal Poláky a Ukrajince rozeštvat. Záminkou bylo rozhodnutí ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského pojmenovat oddíl speciálních sil ukrajinské armády názvem Jednotka hrdinů UPA.
Čtěte také
Polský premiér Donald Tusk označil rozhodnutí za chybný krok, který „znovu zbytečně vyostřuje otázku historických rozdílů na poměrně znepokojivou úroveň“.
Polský nacionalistický prezident Karol Nawrocki šel ještě mnohem dál, když označil Zelenského krok za něco, co podle něj „dodalo nejlepší materiál a kyslík ruské propagandě“ a oznámil, že navrhne odebrání nejvyššího polského vyznamenání Zelenskému.
Kyjev se snažil situaci vyřešit vysláním šéfa prezidentské kanceláře Kyryla Budanova do Varšavy, ale ani toto diplomatické jednání nevedlo k úspěchu. V polském Sejmu se mezitím ultrapravicová Konfederace a nacionalistické Právo a spravedlnost předhánějí v tom, kdo Ukrajince víc pozuráží a zatlačí vládu v čele s Tuskem více do kouta.
Přitom se ještě nedávno zdálo, že díky souhlasu Ukrajiny s exhumací hrobů Poláků na Volyni se naopak daří historické spory uklidňovat.
Teď je to, zdá se, naopak. Citlivost a rozvaha je třeba na obou stranách.
Pro začátek by stačilo nenazývat etnické střety s mnoha tisícovkami obětí i na ukrajinské straně „genocidou Poláků“ a nepojmenovávat jednotky ukrajinské armády po problematické Ukrajinské povstalecké armádě. A to přesto, že jak Poláci, tak Ukrajinci by pro podobné kroky důvody jistě našli.
Autor je evropským editorem Deníku
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
