Luboš Palata: S českou zahraniční politikou to ještě není tak zlé, jak to někdy vypadá
Z naší politické scény si člověk už málem odvykl slýchat pozitivní zprávy. A v zásadě už očekává vždy spíše nějaký průšvih, než zjištění, že něco funguje.
Že existují témata, na kterých se naši politici napříč spektrem shodnou, že se naše země dokáže chovat jako civilizovaný demokratický stát, členská země Evropské unie a NATO.
Lukáš Jelínek: Koordinace české zahraniční politiky dál kulhá
Minulý týden potvrdil, že koordinace české zahraniční politiky kulhá na obě nohy.
Takovým překvapivým momentem bylo pondělní uznání lídra venezuelské opozice Juana Guaidóa prozatímním prezidentem země ze strany české vlády. Samo uznání bylo oznámeno předem. A došlo k němu poté, co režim Nikoláse Madura odmítl splnit podmínku EU, aby vyhlásil předčasné volby.
To, co překvapivé bylo, je nebývalý soulad ústavních činitelů. Proti kroku vlády, který světu oznámil ministr zahraničí Tomáš Petříček, se nepostavil nejen žádný představitel kabinetu, ale nezvykle ani Pražský hrad. Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček pouze, bez jakékoli poznámky, retvítoval příspěvek o uznání od místopředsedy vlády a šéfa ČSSD Jana Hamáčka.
Sám šéf české diplomacie Petříček vysvětlil takový nezvyklý soulad tím, že si situaci ve Venezuele vysvětlil s nejvyššími ústavními činiteli na jejich schůzce o zahraniční politice minulou středu. Schůzce, která jak je vidět nejméně v případě Venezuely, splnila svůj účel.
Oslava 20. výročí našeho vstupu do NATO
Přestože je prezident Miloš Zeman téměř automaticky považován za hlásnou troubu Kremlu na Pražském hradě, tentokrát si ruský dezinformační server Sputnik musel při ilustrování odporu proti Kremlu nemilému kroku české vlády vystačit se zanedbatelnou Aliancí národních sil. Politickým spolkem s nulovým vlivem.
Petr Hartman: Ministr Petříček není loutkou
Prezident republiky Miloš Zeman nemá rád loutky. Nevadí mu prý Spejbl s Hurvínkem. Trnem v oku mu jsou loutky v politice.
Je proto možné, že se v české zahraniční politice blýská obecně na lepší časy. Pokud budeme brát za bernou minci dokument přijatý na oné schůzce nejvyšších ústavních činitelů, tedy i Milošem Zemanem, zůstává česká zahraniční politika v demokratickém a západním rámci.
V dokumentu je třeba vyzdvižena oslava 20. výročí našeho vstupu do NATO. Oslava, jejímž cílem má být, citováno z textu: „Zdůraznění evropského a euroatlantického ukotvení ČR, opřeného hodnotově a institucionálně o EU a NATO, v nichž chce ČR hrát odpovědnou a aktivní roli a plnit své závazky.“
A za citaci stojí i pasáž věnovaná Ukrajině. „ČR bude nadále podporovat Ukrajinu v reformním úsilí ve složité situaci, mj. s cílem zajistit demokracii, stabilitu, bezpečnost a prosperitu.“
Takové české postoje byly ještě před několika lety samozřejmostí. Je dobře, že i dnes je možné se k nim dobrat, byť o samozřejmosti bych nemluvil. Ale už to, že jsou, působí uklidňujícím dojmem. Dojmem, že to s Českem a jeho politiky není ještě tak špatné, jak to někdy vypadá.
Autor je redaktorem Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
