Luboš Palata: Riga, lotyšské hlavní město Pobaltí

Riga vždy bylo město mnoha kultur, ještě před druhou světovou válkou se tu mísila kultura německá, židovská, ruská a lotyšská. Dnes tu po Němcích zbylo jen nádherné středověké město s velkolepými domy, nová Riga s velkolepými bulváry a na místní židovské obyvatelstvo jen vzpomínky, smutné vzpomínky spojené i tady s holocaustem.

Naopak k ruským obchodníkům, kteří tu žili dlouhá staletí, přibily za doby, kdy bylo Lotyšsko součástí Sovětského svazu, nebo jak říkají Lotyši okupováno, statisíce nových Rusů, v celém Lotyšsku více než milión. A s nimi ještě Ukrajinci, Bělorusové, takový ten zvláštní druh "homo sovětikus", který se spolu domlouval řečí sovětského impéria, tedy ruštinou.

Lotyši jakoby se snažili vzpomínky na dobu sovětské okupace, či nadvlády přemazat. Proto nikde v Rize nenajdete nápisy v ruštině, vedle lotyštiny, malého jen litevštině trochu podobného jazyka, tu všude důsledně najdete na druhém místě angličtinu, pak němčinu a pak možná, zcela výjimečně ruštinu. Ale na druhé straně to lze chápat, po roce 1990, kdy se Lotyšsko stalo samostatné, neexistoval jiný způsob, než donutit zdejší ruskojazyčné obyvatelstvo, aby se lotyšsky naučilo. A soudě podle mladé generace lotyšských Rusů se to zdejší vládě podařilo, byť způsob, kterým to udělala, se nám nemusí zrovna líbit.

Výsledkem této tvrdé národnostní politiky je ale i něco, na co jsme my Češi tak trochu zapomněli. Riga působí celá velmi lotyšsky a to včetně takových věcí, jako jsou prodejny suvenýrů, takové ty turistické krámky, kterými je dnes pražská Královská cesta už přecpaná. Tady sice matrojšku také najdete, ale musíte jí hledat dlouho. Takže turisté, kterých sem přijíždí stále více, ze Švédska, dalších skandinávských zemí, ale také Německa, Polska i Česka, mají prostě pocit, že jsou v autentickém lotyšském městě. Což se o takových Karlových Varech, Mariánských Lázních, nebo některých částech Prahy říci už moc nedá. Riga, vedle toho, že je krásná a velkolepá, má kousek za humny i to, co Praha nemá, tedy mořské pobřeží a v Jurmale, kam dojedete místním vláčkem za pár minut, desítky kilometrů krásných pláží uprostřed borovicových lesů a malebných dřevěných vilek z počátku dvacátého století.

Do Rigy je prostě těžké se nezamilovat a ještě těžší se sem nechtít zase brzy vrátit.

Labdien, neboli lotyšsky dobrý den z Rigy, vám přeje váš Luboš Palata.