Luboš Palata: Kdyby tak bylo Československo, aneb Kiska for president
V dobách, kdy se Československo rozpadalo, jsem si to nemyslel, ale čím jsem starší, tím si to myslím stále více.
Československo se rozpadnout nemělo a ani nemuselo, byl to rozvod pod falešnými záminkami, hnaný několika málo politiky a menšinou jako českého, tak slovenského národa. O slovenských Maďarech, nebo českých a slovenských Romech nemluvě.
Když jsem prvního ledna 1993 přejížděl v pochmurné mlze dálniční most před řeku Moravu, který byl už náhle mezistátní hranicí, žádný zvláštní smutek jsem nepociťoval, dokonce mi to nepřišlo ani nějaká zvláštní chvíle, byť jsem se do toho pocitu vnitřně i tak trochu nutil.
Prostě se nedostavilo nic, ani dojetí, ani smutek, ani strach z neznámé budoucnosti. Pak přišla na Slovensku vláda Vladimíra Mečiara, proti níž se zdál i ten už tehdy arogantní a nafoukaný Václav Klaus vlastně noblesní figurou.
Také se nám, hlavně zpočátku, prostě vedlo lépe, než jim tam na Slovensku, a to o dost. Nikdo nám tu neunášel prezidentova syna, vládla tu plná svoboda a to i svoboda tisku, pro mě tak důležitá, neb už tehdy jsem v novinách pracoval.
Do Prahy utíkali před Mečiarem desetitisíce Slováků, které jsme tehdy nebrali jako utečence a nikdo proti jejich příchodu neprotestoval, jako dnes proti Syřanům utíkajícím z mnohem vážnějších důvodů, než je nějaký autoritářský premiér.
Po šesti letech ale Mečiar zmizel a u nás v Česku zmizelo okouzlení z Václava Klause a přišlo vystřízlivění i z české výlučnosti, kdy jsme se cítili být už skoro Západ, zatímco všechny kolem nás, včetně Slovenska, jsme pokládali za Východ.
Ano, pořád jsme měli toho našeho Václava Havla, ta teď už jen naše Hradčana, Škodovku a Prazdroj, ale mohli jsme mít i Tatry, Košice a rajčata a papriky z Podunajské nížiny.
Jsme o mnoho let dále, jsme společně v Evropské unii a NATO, ale ta mezistátní hranice tu přinejmenším na mapě je pořád, fotbal si taky hrajeme každý zvlášť a přestože asi Češi i Slováci postoupí na mistrovství Evropy, můžeme se jen dohadovat, čí liga je mizernější.
A podobně jako s fotbalem je to i s politikou. Málo platné, dobrých politiků máme podobně málo jako skvělých fotbalistů. Dohromady by možná ještě dali do kupy slušný evropský tým, ale když se to česko-slovensky rozdělí, je to až na výjimky bída.
Tou v dobrém slova smyslu slovenskou výjimkou je podle mého názoru slovenský prezident Andrej Kiska. Jeho poslední projev z tohoto týdne k uprchlíkům byl projevem státníka, kterého tady prostě poslední roky nevidím.
Státníka, který lidi uklidňuje a přesvědčuje o tom, že máme i jiné hodnoty, než je naše vlastní sobectví, pohodlnost a strach, který je v případě uprchlíků především strachem z neznalosti a nedostatku pocitu solidarity s těmi, kteří potřebují pomoci.
Ano, kdyby bylo Československo, mohl být Andrej Kiska i naším prezidentem. Škoda jen, že některé věci nejdou vrátit zpátky. Ale československý sen je to hezký.
Krásný víkend vám přeje váš Luboš Palata.
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3489086.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
