Luboš Palata: Deset let po Fukušimě. Bezjaderné Německo a česká cesta
Deset let po havárii v japonské jaderné elektrárně Fukušima můžeme konstatovat, že ani tato tragédie, podobně jako katastrofa v Černobylu, nepřinesla úplný konec jaderné energetiky v Evropské unii. A to přesto, že Německo, největší země EU, svůj projekt „Energiewende“ neboli energetické změny, či spíše energetické revoluce, uskutečnilo.
A německé jaderné elektrárny budou skutečně příští rok odstaveny, tak jak stanovil plán spolkové vlády vyhlášený v květnu 2011.
Čtěte také
Po deseti letech se Německu změna energetiky skutečně podařila a může odstavit zbylé jaderné reaktory bez toho, že by se muselo obávat kolapsu dodávek elektřiny. Náklady na „Energiewende“ byly obrovské, jen odškodné provozovatelům jaderných elektráren stálo několik miliard eur. Ne vždy šly také peníze do výstavby obnovitelných zdrojů a na ně navázané infrastruktury.
V rámci udržení stability německé energetiky musely být postaveny nové plynové elektrárny a zpomalen úplný odchod Německa od uhlí. I přesto jde ale říct, že „Energiewende“, po spuštění kritiky vydávaná za emocionální a nepromyšlenou reakci kancléřky Angely Merkelové na havárii ve Fukušimě, se Německu podařila.
Naše česká atomová cesta
Spolkovou republiku posunula ve využívání alternativních zdrojů energie a v ekologii obecně výrazně kupředu. Tomuto novému „zelenému Německu“ se také dostalo výrazné podpory ze strany obyvatelstva a stalo se důvodem národní hrdosti.
Čtěte také
Je pozoruhodné, že podobně tomu bylo díky odchodu od jaderné energetiky o několik desetiletí dříve v Rakousku. To na tom doslova postavilo svoji národní identitu a udělalo z ekologického Rakouska jeden z nejúspěšnějších propagačních taháků pro svůj úspěšný turistický průmysl.
S námi v Česku Fukušima jako by vůbec nepohnula. Podpora jaderné energetice zůstává stabilně na extrémně vysoké úrovni, místo útlumu se připravuje výstavba nových jaderných bloků. Atomovou energetiku se dokonce vládě daří prodávat jako jeden ze způsobů boje proti globálnímu oteplování. Ve snahách o přechod k obnovitelným zdrojům i omezování produkce skleníkových plynů jsme na samém chvostu Evropské unie. Společně s Polskem, které mimochodem také plánuje výstavbu jaderné elektrárny.
Ano, máme k tomu mnohé důvody, včetně na Evropu extrémního podílu průmyslu v naší ekonomice. Ale přesto bychom se při pohledu na naše vyspělé, bohaté sousedy v Německu a Rakousku měli aspoň zamyslet. Zamyslet se nad tím, jestli ta naše česká atomová cesta není ve skutečnosti slepá ulička.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
