Luboš Palata: Česko ke Slovensku při dělení velkorysé nebylo. Unie k Británii velkorysá je

Přirovnal současný proces k dělení Československa a prohlásil, že by Evropská unie měla být k Velké Británii vstřícná podobně, jako bylo v roce 1992 vstřícné Česko ke Slovensku. A že ta dnešní vstřícnost unie k Británii by měla být především v otázce takzvané irské pojistky.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Česko-slovenské příbuznosti i odlišnosti

Ponechme teď na chvilku stranou irskou pojistku a její řešení a zamysleme se nad tím, jak to s onou vstřícností Česka ke Slovensku tehdy bylo. Je to věc důležitá, protože způsob rozdělení Československa je jedním z velkých polistopadových mýtů, které se dodnes v Česku bezmyšlenkovitě omílají.

Před několika lety jsem připravoval na toto téma velký novinový historický seriál. Na základě mnoha rozhovorů, které jsem tehdy měl, mohu poměrně autoritativně říci, že to nebyla slovenská reprezentace, kdo chtěl úplné rozdělení Československa.

Ale že to byl Václav Klaus a lidé kolem něho, kteří do toho Vladimíra Mečiara a jeho okolí dotlačili. Mimo jiné tím, že se obešlo referendum, jež by podle tehdejších průzkumů veřejného mínění přinejmenším na Slovensku dopadlo v neprospěch rozdělení.

Česko jako nástupnický stát

Podobné je to s onou českou vstřícností. Základní princip dělení federálního majetku byl sice dodržen, ale říci, že poměr 2:1 byl vstřícnost, je hodně odvážný.

Čtěte také

Rok 1990: Pomlčková válka. Československá, Česko-slovenská nebo Česká a Slovenská federativní republika?

Navíc Česko si ponechalo všechny atributy toho, čemu se říká v diplomacii nástupnický stát. Ponechali jsme si československou vlajku, Československé aerolinie, které tento název nesly až do roku 1995, a mnohé další penězi těžko vyčíslitelné věci.

Mezi Českem a Slovenskem vznikla tvrdá mezistátní hranice, dlouho se řešily malé pohraniční spory a dělení federálního majetku se definitivně podařilo uzavřít až po mnoha letech za premiérů Miloše Zemana a Mikuláše Dzurindy.

Až tady lze mluvit o nějaké české vstřícnosti, která byla tehdy od Miloše Zemana státnickým a prozíravým gestem, kterého nebyl jeho předchůdce Václav Klaus dlouhé roky schopen.

Vraťme se na závěr opět k brexitu. Pokud chce Velká Británie odejít z Evropské unie a zachovat zelenou hranici na irském ostrově, nemá zřejmě jinou možnost, než zůstat v celní unii s EU.

Luboš Palata|foto: Jana Přinosilová

Velkorysé je, že to unie dává do smlouvy pouze jako takzvanou „irskou pojistku“ a nechává čas na nalezení jiného řešení, pokud nějaké existuje. Unie je tedy k Londýnu velkorysá dost. Rozhodně víc velkorysá, než v roce 1992 Češi ke Slovákům.

Autor je redaktorem Deníku