Před patnácti lety se konalo v Česku jediné všeobecné referendum za víc než 25 let naší samostatnosti. Referendum, které rozhodlo o vstupu České republiky do Evropské unie.
Přes na první pohled jednoznačný výsledek referenda, pro členství v EU hlasovalo 77 procent voličů, kteří k hlasování přišli, se ale dá toto hlasování vyložit obráceně.
V české politice i v některých komentátorských kruzích zavládla po posledním summitu Evropské unie úleva. Ambiciózní návrhy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona na zásadní reformu eurozóny, jakož i na další změny, které by de facto mohly stvořit dvourychlostní unii, zůstaly zatím nevyslyšeny.
Pro naše členství totiž nedala hlas nadpoloviční většina všech voličů, protože 45 procentům občanů zřejmě bylo jedno, jak to hlasování dopadne, neboť k hlasování nepřišli. A tak pro vstup České republiky hlasovalo pouhých 41,7 procenta oprávněných českých voličů.
I když se to tehdy zdálo jako nepodstatný detail, během oněch patnácti let se ukázalo, že to bylo důležité. Varovným signálem bylo už to, že tehdejší prezident Václav Klaus v těch dnech neřekl, jak hlasoval, aby po letech prohlásil, že jako hlava státu hlasoval proti našemu vstupu do Evropské unie.
A v den, kdy se Česko 30. dubna 2004 skutečně stávalo členem EU, vystoupal Václav Klaus na vrchol středočeského kopce Blaník, když se před tím odmítl zúčastnit lidové slavnosti k našemu vstupu a vyvěsit na Pražském hradě vlajku Evropské unie. A mluvil hlavně o tom, co jako země vstupem do unie ztrácíme.
Dnes ten samý člověk, který byl deset let českým prezidentem, usiluje otevřeně o to, aby v dalším referendu Češi odhlasovali vystoupení z Evropské unie. A sám dělá všechno možné, aby se tak stalo.
Evropská unie umožní tisícovkám čerstvě osmnáctiletých občanů cestovat po kontinentu zadarmo. Projekt v hodnotě 700 milionů eur odstartuje příští měsíc. Uchazeči budou muset odpovědět na šest otázek z evropských dějin a kultury.
Jeho nástupce Miloš Zeman sice vyvěsil na Pražském hradě vlajku Evropské unie, sám se prohlašuje za eurofederalistu, ale extrémní pravicí prosazované všeobecné hlasování o vystoupení z unie podpořil. A i v mnoha svých praktických krocích důvěru v Evropskou unii spíše oslabuje, než aby ji posiloval.
Je proto vlastně s podivem, že za těchto okolností v Evropské unii ještě jsme a troufám si tvrdit, že jen s velkým štěstím v ní budeme ještě za pět let. Není to vina Evropské unie, složitého, unikátního mechanismu, který od svých členských států i občanů svých členských zemí vyžaduje trpělivost, solidaritu a schopnost něco obětovat pro zájem celku. Což je něco, co není zrovna předností české národní povahy, pokud něco takového vůbec existuje.
Pro ty, kteří pravdivě říkají, že Česko v Evropské unii opravdu chtějí, je současná situace velká výzva. Výzva, že „nic nedělat“ už nemusí stačit k tomu, aby se český sen o naší příslušnosti k Evropě a Evropské unii brzy nerozplynul.
Autor je redaktorem MF DNES
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
