Luboš Palata: Babišova návštěva u Fica ukázala, že česko-slovenské vztahy jsou mimořádné. Ale nevyrovnané
Bylo to paradoxní, ale přitom zcela správně. Před vlajkami České republiky a Slovenska stáli ve čtvrtek v Bratislavě dva slovenští politici. Ale slovensky před novináři mluvil jen jeden, premiér Slovenska Robert Fico. Premiér České republiky Andrej Babiš mluvil češtinou. A to bezchybnou češtinou, asi nejlepší, kterou jsem od něj na veřejnosti slyšel.
Současně je ministrem Babišovy české vlády slovenský občan Ivan Bednárik, který tam jako nestraník za SPD přeskočil rovnýma nohama z funkce ředitele Železnic Slovenské republiky.
Čtěte také
Ačkoli na vládních stránkách Babišova kabinetu má napsáno, že hovoří plynně česky, videa na sociálních sítích z jeho setkání s novináři v posledních dnech mluví spíše o opaku.
Na druhou stranu ale z pohledu z Bratislavy je to ministr, kterého nám Slováci z nové Babišovy vlády závidí asi nejvíce. Protože je to prý na dopravu odborník, kterého Slovensko bude postrádat.
V duchu paradoxů tohoto typu se nesla i úvodní slova vystoupení Roberta Fica, který Babišovi poděkoval za to, jak se Česko příkladně stará o Slováky žijící v České republice, především o slovenské studenty studující v Česku.
Slovenské divadlo v Praze?
Paradoxní je to proto, že odliv mozků a pracovních sil z chudšího, a pokud jde o vzdělávání, slabšího Slovenska je podle nezávislých ekonomů největším problémem země. Mimochodem, na Slovensku můžete najít i dnes dost lidí, kteří by výměnu premiéra Fica za Andreje Babiše brali všemi deseti.
Čtěte také
A je třeba připomenout, že dokud byla slovenskou prezidentkou Zuzana Čaputová, byla v Česku ještě oblíbenější než doma a především liberální pražská kavárna si ji takříkajíc adoptovala.
O blízkosti Čechů a Slováků svědčí i jeden rodící se soukromý projekt. V Bratislavě se připravuje stálá česká scéna, kde by každý den hostovaly různé české soubory a podle znalců by byla okamžitě vyprodaná.
Pokud by opak této scény vznikl v Praze, bylo by to podle mě to samé. A většinu obecenstva by přitom tvořili Češi, nikoli v Praze žijící Slováci. Byť sami Slováci by jedno velké stálé divadlo v Praze bez problémů nejen herecky obsadili, ale i uživili.
Vedle toho všeho vypadají spory o formu pomoci Ukrajině, spolupráce obou zemí na evropské úrovni s cílem oslabit Green Deal nebo to, že se obnoví společná zasedání vlád, jako pěna dní.
Slovensko-český vztah je totiž mimořádný i bez toho. Češi jsou ti, kdo na něm mnohem víc vydělávají, a Slováci naopak těmi, komu na něm víc záleží. Je možná na čase, aby se obojí změnilo směrem k větší vyrovnanosti našeho mimořádného česko-slovenského vztahu. Protože jen tak zůstane mimořádný.
Autor je evropský editorem Deníku
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
