Logická a nezbytná, hájí Okamurovu návštěvu Číny Zahradil. Význam bych nepřeceňoval, namítá Fischer

Předseda Sněmovny Tomio Okamura byl po více než sedmi letech prvním vysoce postaveným českým politikem, který Čínskou lidovou republiku oficiálně navštívil. Je to dobrá zpráva? Je dobře, že do Číny spolu s přidruženou delegací jel?

Jan Zahradil: Je to v každém případě dobrá zpráva, je to logické a je to nezbytné. My se potřebujeme jako Česká republika vrátit do toho hlavního proudu evropské politiky vůči Číně.

Čtěte také

Okamurova návštěva je projevem dobré vůle, která Číně chybí. Nebudou ho brát příliš vážně, míní sinolog Hála

Mimochodem, vztahy mezi Evropskou unií a Čínou nejsou v tuto chvíli nijak idylické. Spíš to vypadá na nějakou obchodní válku nebo mimo jiné na její začátek. K tomu se ještě možná dostaneme.

Ale i přes to se Česká republika v minulých letech, bohužel i díky aktivitám českého Senátu a jeho předsedy, dostala vysloveně na okraj evropské politiky. A my se potřebujeme vrátit do toho hlavního proudu, někam na pozice, které zastává třeba Německo.

Pane Fischere, vy jste vyzval ke zrušení cesty pana předsedy Sněmovny. Pořád si myslíte, že tam jezdit neměl, a pokud ano, tak proč především?

Pavel Fischer: Já bych význam té návštěvy nepřeceňoval. Je samozřejmě v zájmu občanů České republiky, abychom budovali vzájemně výhodné vztahy a Čínská lidová republika je velmi významný aktér.

Čtěte také

Čína ukazuje dominantní ekonomickou sílu. Rusko je na ní jednoznačně závislé, říká Bříza. Jaký vliv má setkání prezidentů na situaci na Ukrajině?

Ale všimněme si, že čínská strana mluvila o politickém průlomu, zatímco samotný předseda Sněmovny tvrdil, že to je ekonomická cesta.

A když tady pan Zahradil připomíná aktivity Senátu a tvrdí, že to byla devastace našich vztahů s Čínskou lidovou republikou, tak bych připomněl jeho aktivity v rámci evropského parlamentu, které zase byly příkladem toho, že se Čína zkouší vlamovat do našich demokratických procesů nebo ovlivňovat dění v našich zemích. A na to bychom měli být z bezpečnostních důvodů také velmi obezřetní.

„Obchodování s rukojmími“

Nicméně, pane Fischere, vy jste vyzval ke zrušení té cesty. Pan Zahradil říká, že to byl nezbytný krok. Můžete toto upřesnit, protože vaše odpověď, že byste ji nepřeceňoval, je taková ani tak, ani tak.

Fischer: Ten případ, o kterém mluvíme, je potřeba zasadit do kontextu. V České republice čelí soudnímu procesu občan Čínské lidové republiky, který byl přistižen u toho, že tady vykonává nepřátelskou činnost – v podstatě že dělá práci špiona a zajímá se o věci, které mu nepřísluší, způsobem, který ohrožuje bezpečnost České republiky.

Čtěte také

Vztahy s Čínou zpřetrhal Peking, ne vláda, soudí sinoložka. Pecina: Není jednoduché tam obchodovat

Je to hodně zakryto tajemstvím, takže nebudu chodit do detailů. Nicméně ten soudní proces stále probíhá.

To, že v Číně byl zadržen občan České republiky, začalo vypadat jako normální obchodování, kdy chce Čína jednoho vyměnit za druhého. A takové obchodování s rukojmími se mi zdá, že je velmi nedobré, protože ty věci spolu nesouvisí, respektive pokud spolu souvisí a Čína to tak říká a dělá, tak bychom měli být velmi obezřetní, co budeme dělat dál.

Jestliže čínské bezpečnostní složky zadržely koncem června českého občana, který přijel do Číny na oficiální pozvání Pekingu, prý kvůli certifikaci radaru pro letiště, tak, pane Zahradile, nebyl třeba toto důvod ke zrušení, respektive odložení té politickoekonomické mise předsedy Sněmovny?

Zahradil: Ne, to si nemyslím. Argumenty pro to, aby ta dlouho připravovaná cesta proběhla, jsou podle mě jasné. Pokud jde o vzájemné zadržování občanů České republiky a Čínské lidové republiky v obou zemích, já bych se přimlouval, aby se to vynechalo z nějakých mediálních spekulací.

Jsou to citlivé případy, které se samozřejmě řeší, ale nějaké medializování tomu rozhodně nepomůže. A vyjednávání o případných propuštěních nebo o tom, jak se ty případy budou vyvíjet, jsou citlivé diplomatické záležitosti, kterým medializace nepomůže.

Symbolický krok

Ale cesta předsedy Sněmovny je zase symbolický politický krok. Není to tak, pane Zahradile?

Zahradil: Ano, ten symbol je důležitý. Znovu jsem říkal a zopakuji to, že je zapotřebí se vrátit na trajektorii hlavního evropského proudu. Uváděl jsem tady příklad Německa. Nedávno byl na oficiální návštěvě v Číně německý kancléř.

Čtěte také

Okamura nechápe, čeho je Ukrajina symbolem. Nikdo by neměl uvěřit v jeho vlastenectví, říká Fištejn

Myslím, že je zapotřebí se dívat, jak se k Číně chovají jiné evropské země, které se samozřejmě chovají obezřetně. Nepouštějí Čínu třeba investičně do citlivých odvětví, do infrastruktury, do komunikačních technologií, ale jinak s Čínou čile obchodují, snaží se otevírat si trhy. A my jsme se dostali jako Česká republika na samý okraj vztahů Evropské unie s Čínou, takže to je zapotřebí napravit.

Pane Fischere, byla, či nebyla cesta Tomia Okamury v souladu s evropskou politikou vůči Číně? Jestliže i podle Petra Macinky, ministra zahraničí od Motoristů sobě, chceme s Čínou obnovit standardní úroveň vztahů, která bude odpovídat evropskému mainstreamu, tak stáváme se jeho součástí? Chovají se teď ostatní země stejně jako my?

Fischer: Každá země se má chovat podle svých vlastních zájmů. Co je v zájmu České republiky? Abychom byli součástí prostředí, ve kterém se dodržují pravidla. Pravidla právě Čínská lidová republika globálně devastuje a porušuje.

Čtěte také

Peking má konečně páky, aby prosadil to, co se ani Mao Ce-tungovi nepodařilo, popisuje sinolog Hála

To není jenom můj výrok, to je autoritativní výrok například OECD v její poslední zprávě, tedy Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, což je takový prestižní klub rozvinutých demokratických zemí.

Ale když se podíváme například do poznatků samotných podnikatelů z Evropské unie v Číně, mám na mysli pravidelné každoroční zprávy evropské obchodní komory v Číně, tak ti si stěžují, že stranická kontrola Komunistické strany Číny roste. Je to důležitější než byznys.

Čína je nutí k tomu, aby s nimi sdíleli například technologie. Mají povinnost předávat svoje technologická řešení čínským autoritám. Uplatňuje se tam regulace způsobem, který není fér, dochází k diskriminaci, a to podnikatelské prostředí se stává vysloveně nepřátelským. 

Je dobře, že Babišova vláda razí pragmatickou diplomacii? A není to tak, že předseda Sněmovny Tomio Okamura de facto svou cestou pohladil po srsti čínské komunisty? Poslechněte si celou diskusi v audiu na začátku článku.