Lodě mají duši a ta moje si kapitána vybrala. Byla to láska na první pohled, říká mořeplavec Kos
Petr Kos je vzděláním knihkupec a knihovník. Když ale objevil vrak stoleté norské tuleňářské lodě, rozhodl se, že ji opraví a následně na ní podnikl například výpravu na Špicberky. „Uzavřeli jsme s tou lodí takovou dohodu, že já ji zkusím zachránit, ale ona mi s tím musí trochu pomoct,“ směje se Kos. Ve své knize Kovbojové na moři dokazuje, že archetyp dobrodruha typu Jacka Londona ve 21. století nevymřel.
„Byla to samozřejmě láska na první pohled. Nebo možná si to tak zpětně zdůvodňuju, obhajuju, proč jsem si vybral tu starou, shnilou, nepojízdnou loď. Lodě podle mě mají duši, myslím si, že to tak je,“ říká Kos.
Jeho loď Anna je dřevěná plachetnice z roku 1907. „Ta si svého kapitána určitě vybrala, protože už byla tak odepsaná, že ji vlastně nikdo nechtěl,“ glosuje mořeplavec, který v minulosti pracoval jako prodavač v antikvariátu divadelní technik, grafik a tiskař v reklamním studiu i jako televizní zvukař.
Kovbojové na moři
Ve své knize Kovbojové na moři Petr Kos odkazuje na slavné autory, jako jsou Jack London nebo Ernest Hemingway. „Jacka Londona jsem četl jako mladý kluk a dneska už bych to asi moc nečetl, už to není úplně aktuální. Když jsem si ale pořídil tu moji loď, která je z roku 1907, tak jsem zjistil, že Jack London si v roce 1907 postavil plachetnici, se kterou vyplul ze Severní Ameriky do Pacifiku,“ ilustruje.
Čtěte také
Název jeho knihy nevznikl náhodou. „Kovbojové jsou pro nás tady v Čechách synonymem dobrodružství, cestování a nespoutaného života. A to moře taky. Z toho to nějak vyplynulo. A taky je to trošku reminiscence na Jacka Londona, protože jeho paměti se jmenují Námořník na koni, takže je v tom schovaný takový lehký vtip,“ usmívá se spisovatel.
Kniha má zhruba 350 stran a zachycuje mimo jiné autorovo pátrání po historii lodi Anna a jejích minulých posádkách.
„Když jsem loď koupil, neměl jsem od předchozího majitele vlastně žádný informace. Jenom snad, že byla postavená na severu Norska a že je tak stará, jak je. Postupně jsem začal po nějakých informacích pátrat, protože jsem si říkal, že to není možné, aby nikde žádné nebyly,“ přibližuje Kos.
„Podařilo se mi dohledat původního majitele, v jehož rodině ta loď byla od roku 1907 až do 70. let. Oni si mysleli, že už ani neexistuje. Pak se mi podařilo doplout do Tromsø a tam jsem se s tou rodinou setkal. Na mole na mě čekalo několik desítek lidí, to bylo hrozně fajn,“ vzpomíná mořeplavec.
Expedice na sever
Bývalý vrak dnes opět brázdí studené vlny. Petr Kos většinou Annu nechává jeden rok na suchu a další ve vodě v přístavu. V roce 2025 s ní však podnikl mimořádnou výpravu.
„Loni se nám podařila taková velká expedice, že jsem plul na Špicberky. Podařilo se nám obeplout ten největší ostrov a jsme pravděpodobně první česká posádka, které se to podařilo. Ta loď je se Špicberky historicky hodně spjatá. Naposledy tam byla někdy v roce 1964, tak jsem si říkal, že ji tam musím vzít zpátky,“ uzavírá kapitán.
Musel Petr Kos někdy při svých severských výpravách bojovat o přežití? A jak se k jeho dobrodružstvím staví jeho rodina? Poslechněte si celý díl pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus. Audio najdete nahoře v článku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
