Lišejníky
Lišejníky jsou podivuhodné organismy - ani ryba ani rak - chtělo by se říct. Nebo spíš ryba i rak? Zeptali jsme se lichneoložky (odbornice na lišejníky) dr. Jany Kocourkové z Národního muzea.
Lišejníky jsou symbiotické organismy nejméně ze dvou organismů. Takže ryba i rak, ale ještě něco navíc. Ve skutečnosti to může být jeden organismus složený třeba až z pěti organismů, protože tam žijí bakterie, cyanobakterie, řasy, zelené řasy a houba.
Jak takové soužití vypadá?
Především má nadvládu houba nad řasou, takže to není klasický symbiotický vztah, ale jakýsi vztah ujařmení houby, ta ujařmuje řasu. Houba zajišťuje řase vodu a přísun anorganických živin. Řasa provádí fotosyntézu jako klasická rostlina, dodává cukry, ale produktem obou organismů jsou látky, které procházejí změnami, a změněné látky jsou využívány lišejníkem jako celkem.
Lišejníky jsou velmi staré organismy?
To je pravda, lišejníky pravděpodobně vznikly už v době, kdy přecházel život z vody na souš, tedy někdy na přelomu siluru a devonu, 400 milionů let zpět, tehdy houba zajistila řase ochranu před vyschnutím. Tak se předpokládá, že se dostaly první řasy na souš.
Od té doby se rozšířily po celé zeměkouli?
Dnes máme přibližně 15 až 17 000 druhů lišejníků, ovšem řada lišejníků je dosud neobjevených a lišejníky skutečně mohou žít na celé zeměkouli. Vyskytují se v Antarktidě, vyskytují se v pouštích, v tropech, vyskytují se ve vodě, na souši, rostou na kmenech, rostou na skalách, rostou i na umělých substrátech, takže je nalezneme i třeba na železném zábradlí, kuriózní jsou výskyty i na starých autech, na paroží, na starých botách, na skládkách, kde mohou ve vhodných podmínkách porůstat.
Jaký je význam lišejníků třeba pro přírodu?
Pro přírodu se klasicky uvádí, že lišejníky kolonizují jako první substráty i například sopečné ostrovy, na kterých dosud není žádná vegetace, tak lišejníky jsou prvotními organismy, které jsou schopny tento substrát kolonizovat. Dále jsou lišejníky využívány samozřejmě živočichy pro úkryt nebo jako potrava. Takže například roztočům mohou sloužit jako úkryt, ale i jako potrava, jsou to především pancířníci, pomalu se pohybující roztoči nebo plži, mlži, kteří požírají lišejníky, nebo samozřejmě sobi v severských oblastech.
Význam lišejníků pro člověka?
Tak nám především jako badatelům lišejníky ukazují stav kvality ovzduší. Jsou to především epifytické druhy lišejníků, jsou to lišejníky, které rostou na borce stromů. Lišejníky, které rostou na skalách, tak moc indikační nejsou, co se týče spadu imisí, oxidu síry a oxidu dusíku, ale epifytické druhy mají tu schopnost nám toto vypovídat, protože když prší, tak se koncentrují tyto škodliviny ve vodě, stékají s kapkami z listů na větvičky, na kmen, kde se hromadí, takže tam dochází k vysokým koncentracím těchto škodlivin, a lišejníky jsou organismy velmi citlivé právě proto, že tam žijí dva organismy. Jeden organismus se dokáže svému okolí přizpůsobit docela snadno, ale pokud jsou v jednom organismu dva, musí se přizpůsobit navzájem a pak ještě svému okolí. Proto jsou tak citlivé na jakékoliv změny, ať už je to zastínění nebo spad imisí. Nejcitlivější jsou druhy s keříčkovitou stélkou, například rvazovky, potom druhy s lupenitou stélkou a nakonec druhy s korovitou stélkou. Proč? Protože keříčkovité lišejníky mají největší povrch, kdežto korovité lišejníky, které jsou ploché, mají nejmenší povrch. Největším povrchem se vstřebá nejvíce škodlivých látek.
Lidé ale lišejníků využívali daleko dřív, než se přišlo na jejich bioindikační schopnost?
Ano, už staří Řekové využívali lišejníky pro barvení látek a v severských oblastech dokonce z lišejníků vyráběli oděvy.
Jak to dělali? Nedovedu si představit oděv z lišejníku.
Druhy jako provazovky dorůstaly v dobách čistého ovzduší velkých rozměrů. Jsou provazovité, dlouhé, takže se vlastně z nich oděvy daly splétat. Také v Británii lidé dlouho barvili například manšestr pomocí barviv z lišejníků. Tato výroba fungovala až do konce 19. století. Dalším využitím ještě i v současné době je používání lišejníků pro výrobu antibiotik, některé druhy lišejníků jsou antibakteriální a kyselina usnová se používá pod značkou USNO jako antibiotikum.
Prý se z lišejníků dělají i parfémy?
Ano. Lišejníky v sobě obsahují látky, které jsou přírodními parfémy. A všechny drahé parfémy jsou stavěny na základu, na bázi těchto přírodních látek z lišejníků. Pánský parfém, který se prodává, Irish Mose není z mechu, ale z lišejníku - z pukléřky islandské.
Traduje se, že v dobách nouze lidé lišejníky i jedli.
Ano, to je pravda, především v době války, kdy byla nouze, tak mleli lišejníky na mouku, ale museli vylouhovat hořké látky, kyseliny, které jsou i trochu jedovaté, a využívali tuto mouku pro pečení chleba nebo placek. Bylo to samozřejmě ne zcela dobré, ale živili se tím.
Přibývá lišejníků nebo ubývá?
Lišejníků dnes přibývá, a to z toho důvodu, že při odsíření ovzduší se ovzduší vyčistilo a druhy se opět vracejí. V dobách vysokého spadu imisí lišejníky odumřely, zůstaly pouze v určitých malých nikách, kde přežily, a dnes se zpátky rozšiřují. Co se týče přibývání druhů, tak je to z důvodů, že buď se šíří druhy, které sem přicházejí většinou ze západní Evropy, nebo z důvodů, že my objevujeme nové druhy, které popisujeme jako nové pro vědu.
