Lidský mozek si nejlépe pamatuje zvláštní události ve známém prostředí, říká psycholog

Lidský mozek (ilustrační foto)

V časopise státní univerzity v Ohiu se dočteme o tom, jak vědci vysvětlují důvody, proč se nám některé události vryjí do paměti více než jiné. Na Festivalu kreativity ve francouzském Cannes o tom přednášel profesor psychologie ze zmíněné univerzity, Per Sederberg. Naše dlouhodobá paměť se tvoří tak, že se vzpomínky ukládají v souvislosti s jinými. K tomu, aby nám v hlavě vydržely, je potřeba ale ještě drobnost: musí být něčím zvláštní.

Paměť stavíme jako lešení na základech toho, co už známe, ale pak je potřeba, aby nějaká událost byla neočekávaná, říká profesor Sederberg, který se tématem paměti zabývá celou svou profesní dráhu.

V Cannes o ní přednášel spolu s několika umělci a s profesionály z reklamního průmyslu. Své studenty například nechal měsíc nosit na krku chytré telefony s aplikací, která fotí náhodné záběry. Později zkoumal magnetickou rezonancí vzpomínky s fotkami spojené.

Metropole plná křižovatek

Když si chcete vybavit nějakou vzpomínku, musí být propojena hustou sítí s různými jinými vzpomínkami, máme tak šanci, že některé nás k ní dovedou. Paměť vědec přirovnává k velkému městu s mnoha křižovatkami a zapomenuté vzpomínky k opuštěným městům s jednou jedinou ulicí. Za obtížné psycholog považuje rozhodování mozku mezi novými událostmi a tím, co je známé. U nových událostí víme, co bychom si měli zapamatovat, z těch starších, co můžeme ignorovat.

Když vstřebáváme příliš nových věcí, nemáme je v této kognitivní mapě kam umístit. Když ale příliš zůstáváme u známých věcí, důležitou informaci můžeme ztratit také.

Pro naše vjemy a paměť jsou proto nejdůležitější kontext a předvídavost. Nejčastěji si zapamatujeme události, které umíme zachytit ve známém a stabilním kontextu, ale stalo se při nich něco, co jsme neočekávali. Jsou tedy něčím neobvyklé, zvláštní.