Lidové milice jako nástroj komunistické zvůle

Můžete uvést nějaké příklady toho, kdy komunistický režim povolal Lidové milice k zásahu?
Jiří Bašta: Těch příkladů naštěstí není moc. Svědectví máme už z února 1948, kdy měly milice zasáhnout proti studentskému průvodu, demonstraci, která se vydala od Malostranského náměstí Nerudovou ulicí směrem k hradu za prezidentem Benešem. Při každé větší události, oslavě, výročí, měly LM na starosti pořádkovou službu. Měly zabránit případným nepřístojnostem – z pohledu tehdejšího režimu. Tvrdě zasáhly v červnu 1953 při měnové reformě a zejména v srpnu 1969 při prvním výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy.

Jaká práva měli milicionáři při výkonu služby a jak byli vyzbrojeni?
Zpočátku měli podobné pravomoci jako příslušníci Sboru národní bezpečnosti. Vyzbrojeni byli nejdříve puškami, vlastně zbytky, které získali od armády. Později měli velitelé pistole, řadoví příslušníci pušku nebo samopal. Některé jednotky disponovaly i speciální výzbrojí, protitankovými střelami, protiletadlovými kulomety. Při delimitaci jejich majetku v roce 1989 vrátili i jeden obrněný transportér.

Později se v rámci LM vyvinuly i tzv. rychlé, úderné oddíly, jak vypadaly a k čemu byly určeny?
Rychlé oddíly se skládaly z mladších komunistických milicionářů, kteří byli fyzicky zdatnější. Byli vybráni a cvičeni na rychlé akce a zásahy. Například v roce 1953 při měnové reformě, kdy bylo potřeba rychlého přesunu jednotek z Prahy do Plzně, se tyto oddíly celkem osvědčily. Byli cvičeni i na nenadálý předpokládaný útok vojsk NATO, v takovém případě měly tyto oddíly chránit vzdušný prostor a sestřelovat případné nepřátelské výsadky.

Pokud vás zajímá, jestli se komunistické Československo s nápadem na zřízení LM někde inspirovalo, kdo do milic mohl vstoupit a kdo jim velel, jakou roli sehrály milice ve zlomových letech 1968 a 1989, nebo zda byl někdo z velitelů později odsouzen, poslechněte si celý rozhovor s Jiřím Baštou.