Lidem je třeba říkat na konci života pravdu, aby svým časem nemrhali, říká Marie Svatošová

24. říjen 2018

„Jsem zastánkyní šetrného sdělování pravdy. Na konci života je čas hodně vzácný. Člověk může ještě hodně pokazit, propásnout, nebo nestihnout,“ říká lékařka, publicistka a zakladatelka vůbec prvního českého hospicu a následně řady dalších, Marie Svatošová.

„Když mám v peněžence poslední stokorunu, tak si dobře rozmyslím, co s ní udělám. Podobně lidé na konci života časem neplýtvají. Jestliže počítají s něčím, co je nereálné, tak vzácný, poslední čas promarní,“ říká.

Lékařka a spisovatelka Marie Svatošová je zakladatelkou a vůdčí osobností českého hospicového hnutí. Mimo to jistý čas organizovala domácí péči Katolické charity a založila občanské sdružení Ecce homo - Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí (1993). V roce 1995 otevřela první hospic v ČR v Červeném Kostelci. Za svou práci v praxi, v charitě i za publikační činnost získala řadu ocenění.

Přípravka na budoucí práci

Být ženou v lékařství je handicap, říká onkoložka Jitka Abrahámová

Jitka Abrahámová

„Myslela jsem, že když odejdu z praxe, bude mně líto, že přicházím o těžké případy. Musím ale říct, že jsem si ulevila,“ konstatuje středeční host Osobnosti Plus, onkologožka Jitka Abrahámová.

„Ke konci totality, když jsem působila jako praktická lékařka, jsem sloužila v Dejvicích u pohotovostní služby. V sedm hodin večer jsem přišla, dostala jsem lísteček, tam pět adres a objížděla jsem se řidičem pacienty, o kterých bychom dneska řekli „hospicové“, s pokročilou rakovinou. Měli jsme jim píchat opiáty,“ vzpomíná na rutinní, přitom lidsky složité chvíle Marie Svatošová, když vzpomíná, jak se ke svému povolání a k lékařské iniciativě o paliativní a hospicovou péči vůbec dostala. 

„K ránu, než jsme noční službu skončili, jsme tytéž pacienty objížděli znovu. Samozřejmě si chtěli povídat. Jenže dole čekal řidič a musela jsem prostě nasednout do auta a jet na další návštěvu. A tak jsem to řešila tím, že jsem jim dávala svůj soukromý telefon. Někteří to využívali a musím podotknout, že nezneužívali. Ale někteří zavolali i v noci, když měli tu potřebu. Manžel chtěl, abych slíbila, že už nikomu telefonní číslo nedám. To ale nešlo. Až zpětně jsem si uvědomila, že to byla v Božím plánu přípravka na práci, o které jsem v té době neměla ani tušení,“ dodává.

Říkáním pravdy o zdravotním stavu neberu lidem naději. Snažím se jim ji dávat. Ta má je za horizontem smrti.
Marie Svatošová

Zezdola a od služby

Koncept takzvaných mobilních hospiců, za kterými Marie Svatošová také stojí a které umožňují smrtelně nemocným zemřít v rodinném nebo domácím prostředí, se v české společnosti prosazuje velmi pomalu. „Není dořešená legislativa a financování,“ vysvětluje lékařka a dodává: „To dílo ale roste a mám radost, že roste zezdola. Ne naopak. Lidé dole cítí povolání a zakládají i v nelehkých podmínkách domácí hospicovou péči. Začínají od služby, ne od peněz nebo třeba od budovy,“ dodává.

Poslechněte si celý rozhovor Lucie Vopálenské s jejím hostem. Marie Svatošová ještě vysvětlí, proč je jejím vzorem Matka Tereza, nebo proč neobrací své okolí na víru.

autoři: Lucie Vopálenská , kte
Spustit audio

Související