Lidé se mohou dožít až 140 let, říká gerontoložka. Stálo by to ale ještě za to?
Před 95 lety byla prvně uvedena hra Věc Makropulos. Karel Čapek si v ní pohrává s tématem dlouhověkosti a prodlužování života. Ač byl sám velký vizionář, asi by byl překvapen tím, jak naléhavě se otázka prodlužování života týká dnešní doby. Rodí se málo dětí a společnost stárne. Délka dožití je u žen 82 a u mužů 76 let a stále se zvyšuje. „Každý rok je to v celé Evropě přibližně o 3 měsíce. Odhadovaná hranice u člověka jako živočišného druhu je okolo 120 let,“ říká gerontoložka Eva Topinková.
Ty nejoptimističtější odhady prý hovoří dokonce o 140 letech, takové délky života je ale možné dosáhnout jen v optimálním prostředí a s ideální genetickou výbavou. Lidstvo také sice dokázalo téměř vymýtit infekční onemocnění a zlepšuje se i léčba kardiovaskulárních chorob, hlavní překážkou jsou ale nyní onkologická a neurodegenerativní onemocnění.
Cílem lékařské vědy je minimálně škodit a maximálně prospívat. Pro některé lidi může být prioritou délka života, pro jiné zase jeho kvalita.Eva Topinková
„Mottem současné medicíny je přidat život do let a nikoli léta k životu. Záleží i na pacientovi, protože dnes je to o sdílených rozhodnutích. Medicína se snaží přidávat kvalitní léta, ale ne vždy se to daří,“ přiznává přednostka geriatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK.
Připravujte se na stáří
Na stáří je podle ní třeba se připravovat. Ať už jde o ekonomické zajištění, péči o vlastní zdraví a různá preventivní opatření nebo pracovní a životní podmínky. „Především je ale třeba myslet na sociální kontakty. Mít někoho, kdo nám může pomoci fyzicky i slovem, a mít pro koho žít,“ podotýká.
Obecně se také doporučuje zachovat si v životě i po odchodu do důchodu určitou pravidelnost a rytmus. Řada lidí je ovšem ze zaměstnání do důchodu odejita, což pro ně znamená velký stres. Sociologové dokonce hovoří o smrti z penzionování.
Musíme si pomáhat
Bez rodin se v péči o staré lidi neobejdeme a budeme je muset podpořit.Eva Topinková
Podle Topinkové je u nás mezigenerační soužití na lepší úrovni, než je obecně rozšířená představa. „Až osmdesát procent péče, kterou doma žijící starší lidé potřebují, jim poskytuje nejbližší rodina. Samozřejmě problém je u lidí, kteří žijí sami a nikoho nemají, protože dobrovolnictví a sousedská pomoc až tolik nefunguje,“ připouští.
Problém nastává i tehdy, když se pomoc začne týkat i osobní hygieny, případně pokud je pacient nepohyblivý, inkontinentní nebo trpí demencí. Taková péče přesahuje možnosti běžné rodiny, najdou se ale i výjimky, kterým je třeba více pomáhat.
Počet lidí vyžadujících rozsáhlejší péči v každém případě bude se stárnutím populace přibývat. Jsme na to připraveni? „Nefunguje to ani dnes, kdy se to týká jen asi deseti procent starší populace. Pomocné služby nabízejí vždy jen omezené spektrum péče. Zdravotní pojišťovny ji navíc hradí jen do určitého limitu, a to včetně paliativní péče,“ uzavírá Topinková.
Má smysl některé nemoci léčit i ve vysokém věku? Může se obnovit tradice vejminků? Poslechněte si celé Interview Plus >>Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
