Lidé, kterým jsem u hranic pomáhal, nevěřili, že za to nic nechci. I tam jsou ti, kteří na neštěstí chtějí vydělat, popisuje chemik Neužil

„Člověk vidí v televizi ty válečné hrůzy a pátý den konfliktu na mě zapůsobila reportáž z úkrytu pod Kyjevem, kde ve sklepě spala na karimatce pětiletá holčička. V té špíně, přikrytá peřinkou s obláčky a jako by z oka vypadla mé vnučce,“ vzpomíná vědec.

Ve sklepě pod Kyjevem spala na karimatce pětiletá holčička. V té špíně, přikrytá peřinkou s obláčky, jako kdyby z oka vypadla mé vnučce.
Jiří Neužil

Začal přemýšlet, co by konkretně on sám mohl udělat. „Tak jsem vyrazil, přestože se manželka bála, protože si myslela, že pojedu někam na Ukrajinu, což jsem nejel. Ale prožil jsem to, možná jsem někomu pomohl a je to pro mě zážitek, který si budu pamatovat navždy.“ 

Čtěte také

Praha je nejčastějším cílem ukrajinských uprchlíků v Česku. Čísla ještě porostou, předpovídá náměstek primátora

V táboře ve vesnici Ubla je mnoho dobrovolníků, dodává Neužil. „Byli tam lidé z České republiky, kteří měli třeba minibusy pro 12 lidí, kterými pak mohli vozit větší rodiny, takže úžasné.“ 

„Zajímavé bylo, že Ukrajinky, které jsem od hranic vezl, se opakovaně ujišťovaly, že za to nic nebudu chtít a nevěřily tomu, Vím od lidí v Uble, že tam jsou také ti, kteří chtějí na to neštěstí vydělat a ti nabízejí odvoz z hranice do Prešova nebo Košic za 150 euro.“

Vědec vozil od hranic také zahraniční  studenty, kteří studovali na Ukrajině medicínu. „Vezl jsem čtyři studenty z africké Ghany, kteří u Charkova studovali medicínu a kteří prchali. V zemi jsou ale například stovky indických studentů, kteří se také snaží město opustit.“

Ženy a děti

V záchytném centru v Uble staví autobusy, ze kterých vystupují uprchlíci, popisuje pohyb osob u hranic Neužil. „Jsou to zejména ženy a děti. Jsou vyčerpané, někteří jeli přes celou Ukrajinu a mají za sebou strašné věci, ale je vidět, že jsou šťastní a vděční.“

„Někteří lidé říkají, že nevyjadřují dostatečně vděk, ale jak se mohou radovat? U nich se mísí štěstí se strašnou hrůzou, kterou prožili. Vezl jsem třeba studentku z Ghany, která se ně mě při nástupu do auta usmála, ale cestou cestu až do Košic v autě brečela.“

Čtěte také

Neříkejte, že to bude dobré. Lepší je lidem z Ukrajiny naslouchat a vyjádřit účast, radí psychiatr

Něco jiného ale jsou děti. „Ty po vystoupení z autobusu dostávají plyšáka, zajiskří jim oči a radují se hned, ale pro rodiče je to strašné utrpení.“

Sám vědec se prý po návratu psychicky zhroutil. „Celý pátek jsem zůstal doma, potřeboval jsem se z toho dostat a to jsem zažil jen atmosféru v uprchlickém táboře. Ne to, co uprchlíci prožívají a co je milionkrát horší.“

„Pomoc, i když je malinká, tak dává smysl. Židovské přísloví říká, že zachráníš-li jednoho člověka, zachránil jsi celé lidstvo. Tedy pomoc jednomu člověku z milionu dává smysl,“ věří chemik a biolog Jiří Neužil.

Celý pořad najdete v audiozáznamu.