Lída Rakušanová: Policejní kontroly na hranicích jsou Potěmkinovy vesnice

6. říjen 2023

Nelegální migranty, odhalené v dodávkách převaděčů, odvádí policie v poutech na vyšetřovnu. Policejní mluvčí sděluje reportérovi do mikrofonu, kolik se jich dneska zase podařilo „zachytit“ a oznamuje, že byli deportováni na Slovensko. Šéf policie informuje, kolik převaděčů se jim podařilo zadržet.

Zřejmě kvůli ochraně osobních údajů zabírají televizní kamery běžence tak, aby jim nebylo vidět do obličeje. Střih a následuje další zpráva. Divák může být spokojen: vidí, že policie koná.

Čtěte také

Prakticky totéž, jen na jiné hranici uvnitř Schengenu, sledují v televizních zprávách den co den i diváci v dalších členských státech. Na slovenských hranicích s Maďarskem, na maďarských hranicích s Rakouskem, stejně jako na českých nebo polských hranicích s Německem.

I tam se policejní hlídky, nyní dokonce posílené, snaží kontrolovat, kdo na německé území vstupuje. Jen s tou výjimkou, že zadržené uprchlíky nemají kam vrátit. Až 95 procent z nich totiž požádá v Německu o azyl.

A v tu chvíli se z německé policie stává, jak to v otázce na předsedu německých odborů formuloval německý televizní moderátor Marcus Lanz, luxusní taxislužba. Žadatele o azyl odváží německá policie nikoli na vyšetřovnu, nýbrž do nejbližšího azylového střediska. A Spolkový úřad pro uprchlíky pak rozhodne, a to za respektování všech paragrafů Listiny základních práv a tudíž zdlouhavě, o jejich dalším osudu.

Právní stát

Mimochodem, naprosto stejně by se chovala i zdejší policie, pokud by některý ze „zachycených“ migrantů požádal o azyl v České republice. I u nás má každý, kdo takovou žádost podá, automaticky právo na pobyt na českém území i na zdravotní pojištění.

Čtěte také

I zde postupují úřady podle zákona, který se opírá o Ženevskou úmluvu o právním postavení uprchlíků, přijatou v OSN na začátku 50. let minulého století. Momentálně je s tímto zákonem konfrontována i italská premiérka Meloniová, protože jí soudní výrok nenápadné 59leté soudkyně ze Sicílie zhatil její plán na automatickou deportaci uprchlíků z tzv. bezpečných zemí.

Dotyčná soudkyně totiž v případu dvacetiletého Tunisana, který měl být odsunut bez ohledu na svou žádost o azyl, rozhodla podle zákona, že nikomu nesmí být upřeno právo na individuální azylové řízení.

Lída Rakušanová

Pro Evropskou unii je právní stát jednou z jejích hlavních hodnot. Z dilematu, ve kterém se ocitá vzhledem k sílícímu přívalu lidí ze států rozvrácených válkou, anebo i jen ze států chudých tak děsivě, že jejich obyvatelé nevidí světlo na konci tunelu, je evidentně jen jedno východisko: opevnit vnější hranice Evropské unie proti bandám převaděčů a učinit je propustné vůči lidem, kteří mají šanci být pro Evropu přínosem. Pak by nemuseli zneužívat žádosti o azyl ani migranti, kteří na něj podle zákona nemají nárok.

Politici by tohle všechno měli co nejrychleji udělat, a ne jen o tom žvanit. Jinak budeme v televizi ještě dlouho sledovat, jak policisté musejí dělat na vnitrostátních hranicích EU politikům trapnou stafáž.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Spustit audio