Lída Rakušanová: Mutace Visegrádské čtyřky už napadla i Česko

21. květen 2021

Byl to Václav Havel, kdo před třiceti lety inicioval, aby Československo, Maďarsko a Polsko usilovaly o „návrat do Evropy“ společnými silami. Na přelomu tisíciletí bylo tohoto cíle Visegrádské skupiny dosaženo. Polsko, Maďarsko, Česko a Slovensko se staly členy transatlantických obranných struktur a Evropské unie.

Ale i Václav Havel se tehdy vyslovil pro to, aby středoevropská spolupráce pokračovala dál. S tím, že nové členské země budou mít už vzhledem ke své minulosti řadu společných zájmů i v budoucnu.

Čtěte také

To se naplnilo vrchovatě. Až na to, že zcela jistě ne způsobem, se kterým by Václav Havel souhlasil. S čestnou výjimkou Slovenska, které jako jediná země z Visegrádské čtyřky neváhalo při první příležitosti vyměnit slovenskou korunu za euro a v posledním desetiletí dosadit do prezidentského křesla výrazné představitele občanské společnosti, se ostatní tři státy vydaly směrem, který by Václav Havel nepředpokládal ani v nejhorším snu.

Jak Maďarsko, tak Polsko i Česká republika se v Evropské unii projevují nejen jako notoričtí potížisté, blokující už řadu let snahu Bruselu o jednotnou azylovou politiku a o společná pravidla legálního přistěhovalectví, bez kterých se živelná migrace ze zemí třetího světa nedá zastavit, ale i jako státy s populisty v čele, kteří ignorují základní principy demokracie.

Peníze ochránit před defraudací

K Maďarsku Viktora Orbána a k Polsku pod vládou strany, která si „Právo a spravedlnost“, jež má v názvu, vykládá s autoritářskou arogancí, přitom Česká republika ještě donedávna tak úplně nepatřila.

Čtěte také

Na rozdíl od prvních dvou jmenovaných členů Visegrádské čtyřky, kde se eroze demokracie projevuje už zcela konkrétně v zákonodárství, ať už jde o polskou justici pod kuratelou politiků nebo o Orbánovy dekrety, se sice v Česku politici pokoušejí čas od času demokracii tunelovat, ale na demontáž demokratických institucí si zatím netroufli.

Dobře je to vidět například na skutečnosti, že nejvyšší státní zástupce sice pod nátlakem ministryně spravedlnosti vyklidil pole a ta za něj nejspíš bude hledat ohebnějšího náhradníka, ale o spojení obou funkcí, jako se to stalo v Polsku, se tady přece jen neuvažuje.

Přesto se teď i Česká republika ocitla v situaci, kdy jí audit Evropské komise diagnostikoval nedostatečnou ochranu demokracie. A to z toho důvodu, že zdejší instituce evidentně nemají nástroje, aby odhalily skutečné vlastníky firem, zabránily střetu zájmů a preventivně zajistily efektivní kontrolu, aby k nim nemohlo docházet. Nejde tedy o jakéhosi konkrétního pana Andreje Babiše (ANO), majitele koncernu a zároveň veřejného funkcionáře rozdělujícího erární peníze. Jde o princip.

Lída Rakušanová

Faktem, že Česká republika odmítá ústy svého premiéra střet zájmů byť i jen připustit, je Brusel znepokojen plným právem: do Česka plynou z unijní pokladny peníze evropských daňových poplatníků a ty je nutno ochránit před defraudací. Pokud to české úřady nebudou schopny zajistit, nezbude než dotace do České republiky pozastavit. A přesně k tomu se teď schyluje.

Zabránit tomu mohou zdejší úřady velice snadno: tenhle spor přece nemá s Českou republikou pranic společného. K evropskému soudu ať si jde stěžovat Agrofert. A potažmo jeho majitel.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Spustit audio