Lída Rakušanová: Krize jako recept proti korupci? Jak kde!

9. duben 2013

Příležitost dělá zloděje: nejlepší způsob boje proti korupci je tedy štíhlý stát, který přerozděluje co nejméně peněz. Ale zároveň je třeba státní úředníky dobře zaplatit, aby neměli zapotřebí si k platům přilepšovat vyžadováním obálek. Tak nějak vypadá mantra všech zdejších pravicových vlád, kdykoli je řeč o opatřeních k omezení korupce.

V posledních osmi letech jsou ovšem koalice pravicového středu u moci nepřetržitě, a přesto se k redukci státního aparátu odhodlaly teprve, až když bylo ve státní pokladně vidět na dno. Přesněji řečeno, ty nejsmělejší plány, konkrétně například sloučení ministerstev dopravy a průmyslu, existují dodnes jen na papíře. Možná naštěstí, protože spíš než omezit příležitosti ke korupci se zatím vládě Petra Nečase daří omezit funkceschopnost státní správy. A to dramaticky a v podstatě kam oko dohlédne. Od registru vozidel, přes elektronické zdravotní knížky a sKarty, až po pražskou opencard. Všechny tyto aféry mají jedno společné: masivní podezření, že u jejich kolébky stála korupce.

Zajímavé přitom je, že v Evropě zeštíhlení státu jako protikorupční opatření, zdá se, zafungovalo. Podle studie berlínské Hertie School od Governance, která teď putuje do Evropského parlamentu, snížila úsporná opatření v posledních krizových letech míru korupce ve většině členských států unie, a to včetně Itálie, Španělska i Portugalska. Tam všude se totiž podařilo zkombinovat nižší objem veřejných prostředků s větší transparencí při jejich rozdělování. Krize jako recept na vysoušení korupčního močálu selhal naproti tomu na celé čáře v Řecku, kde toky státních peněz - včetně masivní pomoci ze záchranného deštníku eurozóny, zůstávají neprůhledné a skýtají tudíž dál příležitosti k rozkrádání. Ze čtyř kategorií, do kterých berlínští analytici rozdělili členské země podle tohoto kritéria, patří Řecko do té poslední. Spolu s Českou republikou, Polskem, Bulharskem, Rumunskem a Lotyšskem.

Že korupce prohlubuje státní deficit a snižuje kvalitu veřejných služeb, je přitom mimo diskusi. Na příkladu středomořských zemí, které se z krize poučily, lze kromě toho dokázat, že na míru korupce nemá vliv dokonce ani to, jak vysoké jsou platy úředníků. Podplácení prostě bují všude tam, kde vlády dopustí, aby se státní aparát podobal Absurdistánu. Tím nejefektivnějším „prorůstovým opatřením“ by tedy evidentně byla nejen štíhlá, ale především transparentní státní správa.

Spustit audio