Lída Rakušanová: Je dovoleno, co není zakázáno?

Na seznamu jsou nepochybně i česká jména. Vždyť českých firem se sídlem v některém z daňových rájů je podle České kapitálové informační agentury přes dvanáct a půl tisíce. Zdůraznit je třeba, že pokud dostály tyto společnosti svým daňovým povinnostem v ČR, nejde o nic nezákonného. Trh stojí na volném pohybu zboží i kapitálu, takže když se firma rozhodne přesunout své sídlo třeba do Holandska, protože tam má větší právní jistotu a předvídatelnější podnikatelské prostředí než doma, lze to pochopit. Horší je to ovšem v případě, když se rozhodne například pro Seychely, kde neplatí firemní daň vůbec, nikdo ji neobtěžuje s auditem a má zaručenu anonymitu, takže se veřejnost nikdy nedozví, kdo jí doopravdy vlastní. I tohle všechno je v souladu se zákonem. Akorát že jsou zákonné podmínky tohoto druhu ideálním podhoubím pro praní špinavých peněz a pro odklánění výnosů z korupce. Vždyť proč mít miliony v krabicích pod postelí, když se mohou spokojeně rozmnožovat na kontě kdesi v Karibiku.

Je to podezření na legalizaci zisků z trestné činnosti, jsou to eventuální daňové úniky a podvody, co vzhledem k čerstvému úniku dat zajímá toho času úředníky na ministerstvech financí na celém světě. Včetně českých, jak už potvrdil mluvčí ministerstva v Praze.

Jenom v Evropě se daňové úniky odhadují ročně na 850 miliard eur. S tím důsledkem ovšem, že se pak berní úřady hojí na těch, kteří se svými příjmy zmizet nemohou. Daňové zatížení většiny obyvatel tudíž stoupá - a s ním roste i ohrožení sociálního smíru. A tak se teď ozývají i výzvy ke společnému postupu proti daňovým rájům. Evropané by ovšem v tom případě nemuseli chodit daleko: Panenské ostrovy, například, patří k Británii.