Lída Rakušanová: Inkluzivní školství místo praktických škol!
Je to pět let, co dal Evropský soud pro lidská práva za pravdu několika romským rodinám, které si stěžovaly, že jejich děti nemají v ČR rovný přístup ke vzdělání. Jako důkaz tehdy soudci uznali, že tady každé třetí romské dítě končí ve zvláštní škole. Tedy ve škole, do které z definice patří pouze „děti s lehkým mentálním postižením“.
A protože se podle celosvětových výzkumů rodí v každé populaci takových dětí maximálně 3 procenta, měl by ve zdejších zvláštních školách co dělat z každých deseti romských žáků maximálně jen jeden jediný. Ti ostatní tam evidentně skončili nikoli kvůli svému IQ, ale kvůli tomu, že jim společnost není schopna poskytnout příležitost k vyrovnání jejich případných sociálních hendikepů.
Po pěti letech od výroku Evropského soudu to vypadá, že se u nás v tomto ohledu změnila jen jedna věc: někdejší zvláštní školy dostaly krycí název „praktické“. Podle zjištění úřadu ombudsmana do nich ale chodí, stejně jako v minulosti, romských dětí dobrá třetina. Zda je tomu opravdu tak, chce teď zjistit ministerstvo školství. A proto žádá, aby ředitelé praktických škol i základek se speciálními třídami spočítali, kolik z jejich svěřenců jsou Romové.
Na barikády jde proti tomu především Asociace speciálních pedagogů, a to s argumentem, že razítkovat děti podle původu je neetické. Dlužno ovšem dodat, že ve chvíli, kdy po nich nikdo nechce žádné jmenné seznamy, nýbrž jen a výhradně tzv. „kvalifikovaný odhad“, zavání argumentace tohoto druhu spíš zametáním stop než obavou o tzv. politickou korektnost. Zvlášť ve společnosti, kde už se většina lidí za svůj evidentní rasismus ani nestydí.
Na druhé straně je otázka, co to přinese, když bude ministerstvo svůj „kvalifikovaný odhad“ mít. Podstatně jednodušší než zkoumat, kolik je Romů v praktických školách, by určitě bylo konečně zařídit, aby i tady dostalo z nejvyšších míst zelenou to, co se rozvíjí pod pojmem „inkluzivní školství“ v sousedním Bavorsku nebo Rakousku už řadu let. Cílem je, aby se i v běžných školách dostávalo žákům takové péče, aby v nich prospívaly i děti s jinou startovní čárou než je průměr. A to včetně dětí s autismem nebo s Downovým syndromem. Konkrétních příkladů, že i tohle jde, je ve světě stále víc. A profituje z nich celá společnost.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
