Lída Rakušanová: Funkční zákon o úřednících máme: U ledu!

Momentálně se tato předloha pokouší již podruhé zdolat mezirezortní připomínkové kolečko. Ovšem opět v podobě, která má současný stav ve zdejší silně zpolitizované a tudíž neefektivní a ke korupci náchylné státní správě spíš zakonzervovat než napravit.

Jak upozorňují protikorupční organizace, návrh nového zákona například ani nestanoví, kde je hranice mezi politicky obsazovanými pozicemi a profesním úřednickým aparátem, takže dosavadní praxe, kdy každý nový ministr může rozdávat trafiky až na úroveň šéfů oddělení bez ohledu na kvalifikaci kandidátů, pokvete dál. Nepočítá se rovněž s žádným autonomním nadřízeným orgánem, který by úřednický aparát kontroloval a chránil ho před politickým ovlivňováním. I nadále by bylo jen na libovůli nadřízených, jak své zaměstnance ohodnotí a jaké jim rozdají odměny, protože na to v návrhu zákona nejsou žádná konkrétní kritéria. Takže kariérní postup by ani v budoucnu nezávisel na profesním výkonu, ale na tom, jak poslušně jdou úředníci svým šéfům na ruku.

Zákon, který tohle všechno napravuje a odpovídá standardům, běžným v demokratickém světě, byl přitom přijat už v roce 2002, protože byl podmínkou vstupu ČR do unie. Od té doby ho ale poslanci stačili šestkrát za sebou zmrazit s tím, že by prý byl příliš nákladný. Ministerstvo vnitra na to má dokonce „kvalifikovaný odhad“: údajně by se jednalo o 8 miliard ročně. Jana Chvalkovská z Centra aplikované ekonomie nicméně ve své „Analýze finanční náročnosti a kvality výkonu státní správy do roku 2030“ na konkrétních číslech dokládá, že tento argument stojí „na zcela imaginárních výpočtech“. Z finančních scénářů, které propočítala, vyplývá, že nejefektivnější by bylo oprášit a případně lehce zmodernizovat již existující Služební zákon.

Ten ovšem poslanci drží už deset let u ledu. A to svorně, napříč politickým spektrem. Není přitom omluvou, zda proto, že „nevědí, co činí“: někteří z nich to totiž naopak vědí až moc dobře.