Lída Rakušanová: „Česko má talent.“ Novoroční show v politickém vydání

Premiér Andrej Babiš (ANO)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Premiér Andrej Babiš (ANO)

Když začal Miloš Zeman, opojen přímým mandátem svých voličů, před šesti lety bořit prezidentské tradice (odmítáním jmenovat profesory počínaje a kategorizovat státní vyznamenání do různých tříd konče), netušil nejspíš ani on sám, k čemu to povede, když opustí i ustálený zvyk novoročních projevů.

Po loňské, poněkud nesmělé generálce předsedů obou parlamentních komor tak mohla veřejnost tentokrát sledovat na Nový rok politické vydání oblíbené show „Česko má talent“ v plné parádě.

Jako předskokani vystoupili v klasickém popoledním termínu popořadě podle váhy svého úřadu nejprve předseda senátu Jaroslav Kubera (ODS) coby po prezidentovi druhý nejvýše postavený činitel České republiky a po něm šéf poslanecké sněmovny Radek Vondráček (ANO).

Oba se shodli na tom, že soudržnost české společnosti ohrožují sociální sítě a varovali před – údajně přehnaným – důrazem na boj se změnou klimatu. Jaroslav Kubera se v této souvislosti dokonce pasoval na proroka, když řekl, že se planeta „opravdu nezhroutí za čtrnáct dní, ani za čtrnáct let, ani za čtrnáct století“.

Radek Vondráček si zase neodpustil podotknout, že i když protesty proti vládě patří k občanské společnosti, skutečně se rozhoduje ve svobodných volbách a „ne na ulici, ne udáváním do Bruselu, ne nepodloženými ústavními žalobami“. Jak u premiéra, tak u prezidenta si tím nepochybně vysloužil tlustou čárku k dobru.

ČR jako země zaslíbená

Ten skutečný favorit se ale na scéně objevil až večer, v hlavním vysílacím čase, hned po televizním zpravodajství. Jasný byl ovšem už předem, a to jednoduše proto, že si evidentně nikdo na české politické scéně nemůže dovolit tak dobré „píáristy“ jako premiér Andrej Babiš (ANO).

Co dovedou, předvedli už k 30. výročí sametového listopadu, kdy Andrej Babiš – navzdory svému zvyku prezentovat jako svou osobní zásluhu málem i sluneční svit – promluvil k národu s pokorou pro něj zcela netypickou. A dokonce byl ochoten veřejně přiznat, že nebyl tak statečný jako Václav Havel a že není pyšný na své členství v komunistické straně. Udělal tím tehdy dojem i na tu část publika, která mu nebývá moc nakloněna.

A tak má logiku, že ze slov Václava Havla vyšli Babišovi píáristi i v historicky prvním novoročním projevu českého premiéra. Stejně jako Václav Havel před 28 lety, řekl na Nový rok i Andrej Babiš, že si už delší dobu klade tuto základní otázku: „Proč v době, kdy nás neohrožuje, ani do našich věcí nezasahuje žádná cizí moc a my máme  jako stát i jako občané – svůj osud poprvé po staletích skutečně ve vlastních rukách, máme tak málo důvodů k radostné spokojenosti?“

Jenomže zatímco Václav Havel tehdy na svou řečnickou otázku odpověděl, že nás historie postavila před zcela nevídaný úkol „znovu nalézt sebe samé, nalézt nový, lepší a vskutku spravedlivý model své vlastní státní existence“ a že se přitom potýkáme „nejen s dědictvím komunismu, ale i s mnoha problémy, které zaklela do našeho osudu i naše vzdálenější historie“, navázal Andrej Babiš svou obvyklou mantrou o České republice jako zemi zaslíbené, kde se lidem vede nejlíp, jak se kdy vedlo, a všichni jsou tu v bezpečí, protože on, Andrej Babiš, hájí v Bruselu tvrdě české zájmy a i kdyby snad přišly horší časy, nemusíme se bát, protože nás před nimi jeho vláda ochrání pomocí státních investic.

Lída Rakušanová

To mu v různých obměnách vystačilo na víc než čtrnáct minut. Zakončil je nejen po havlovsku, když nám popřál „hodně lásky“, ale i po babišovsku, a sice inovovaným heslem svého hnutí že „bude líp“. To ode dneška evidentně zní, že „bude ještě líp“!

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu