Lída Rakušanová: Benešovy dekrety poškozují Českou republiku
Rozhodnutí opozice nezúčastnit se čtvrteční parlamentní diskuse o nadcházejícím sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně bylo naprosto správné. Už proto, že tím vzala Okamurou řízené vládní koalici vítr z plachet: absurdní výčitky o údajném ignorování obětí nacismu nebylo komu adresovat.
Čtěte také
A tím pádem se nekonala ani obvyklá show Okamurovců a spol. coby jediné záchrany České republiky před prolomením Benešových dekretů, a tudíž i před údajnými nároky sudetských Němců na poválečný majetek. Což je vábnička, na kterou v této zemi slyší i po 81 letech od konce druhé světové války až překvapivě mnoho občanů.
Benešovy dekrety jsou pro český národ každopádně cosi jako „písmo svaté“. Sáhnout se na ně nesmí. A málokdo ví, že by dekrety, pokud by se o nich mělo jednat, byly samozřejmě odstraněny ze sbírky zákonů k aktuálnímu, současnému datu a nikoli zpětně. Jakékoli restituční nároky by tedy apriori neměly šanci.
Čtěte také
V interview ke 20. výročí Česko-německého fondu budoucnosti o tom mluvil například Johann Böhm, člen jeho první správní rady a bývalý předseda Bavorského zemského sněmu, když řekl, že zrušení Benešových dekretů by nemělo žádné materiální důsledky, ale „zhojilo by rány na duších těch, kteří odsun prožili, a v České republice by mohlo pomoci překonat blokádu k vyrovnání se s minulostí“.
Bez slova omluvy
Podle Böhma má každý státní akt automaticky zdání legality, a proto nesmí zůstat v platnosti nic, co se legalitě příčí.
Faktem v každém případě je, že lpět na poválečných dekretech znamená ospravedlňovat kolektivní vinu a trvat na tom, že etnická čistka není bezprávím. Česká republika tím poškozuje sama sebe nejen v morální rovině, ale škodí i vlastním občanům. A především těm z nich, kteří patří ke zdejší německé menšině.
Čtěte také
Kolem 200 tisíc jich tu po válce sice smělo zůstat, ale hlavně proto, že je stát potřeboval jako pracovní síly. V rámci dekretů nejen že přišli o majetek, ale byly jim odebrány i vysokoškolské tituly a až do roku 1953, kdy dostali zpátky československé občanství, je přidělovali na práci a konfiskovali jim pětinu platu. A oněch sedm let nucených prací jim pak stát nezapočítal ani do důchodu.
Po listopadu 1989 se jim z oficiálních míst nedostalo jediného slova omluvy. Vedení Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se tehdy marně obracelo na české politiky.
Nenašli nikoho, kdo by se jejich věci ujal. Je to nejen porušení článku 20 česko-německé smlouvy o dobrém sousedství, který zakazuje diskriminaci menšin. Je to především porušení věrohodnosti demokratického státu vůči vlastním občanům.
Až se za týden bude v Brně konat sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení, nebudou Benešovy dekrety zcela jistě na pořadu dne: jak už mnohokrát zdůraznil jeho mluvčí Bernd Posselt, jsou Benešovy dekrety poté, co sudetští Němci vypustili ze svých stanov pasáže, vztahující se ke „znovunabytí domova“ a nároku na odškodnění, už výhradně jen záležitostí České republiky. Občanské sdružení Meeting Brno k tomu otevřelo cestu. Teď už je to na nás.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
