Líčení v Pekingské opeře

23. září 2010

Dnešní příspěvek do rubriky Svět je o zvláštním druhu tradičního čínského scénického umění a konkrétně o líčení v Pekingské opeře. Lidé používali již od pradávna při různých obřadech masky a líčili si obličej. Lze říci, že tradice nalíčeného obličeje se ztrácí v mlhách plynoucího času.

V klasické čínské opeře změnilo postupně líčení svou úlohu a bohatě se rozvinulo do podoby výrazné obličejové masky. Během času se vyvinuly různé druhy klasické opery a jejich stylizované vzory pro jednotlivé postavy. Dnes vám nabídneme malou exkurzi za líčením v pekingské opeře.

Na základě stylů lokálních oper v jižních provinciích Číny přebrala i Pekingská opera mnoho vzorů. Důsledkem tohoto vývoje, při kterém si tyto vzory předávali umělci z generace na generaci, vzniklo více než sto druhů postav a kromě toho se umění líčení stalo jejich velice důležitou součástí.

Líčení v Pekingské opeře je bohaté a má mnoho vzorů. Při přípravě rozdělí umělec svůj obličej na tři části - čelo, místo kolem očí a nos. Říká se tomu "tři obličejové tašky". Použitý vzor a barvy reflektují charakter a temperament hrané postavy.

Barvy a bohaté zdobení tváře mají svůj skrytý smysl a vyjadřují různé lidské emoce od lásky až po nenávist. V barvách a okázalém zdobení se odráží tradiční čínský estetický názor. Červená obyčejně značí loajalitu ke dvoru a ušlechtilost, a proto bývá hojně používána u postav generálů. Černá značí poctivost a přímost, žlutá zase neohroženost a odvahu. Modrá barva je symbolem smělosti a nespoutanosti. Zelená vyjadřuje impulzivnost a konečně bílá představuje lstivost a falešnost.

Nanášení barev na tvář se řídí čtyřmi základními metodami. Tření, načrtávání, překrytí a doplnění. Třením se nanáší barva prsty na celou plochu obličeje. Důraz je kladen na obočí, oči a žíly. Načrtáváním se pomocí štětce a mastných barev načrtávají základní vzory tváře. Překrytím obličeje, které se provádí bílou barvou, rovněž nanášenou štětcem, se vykresluje obočí a čelo. Poslední metodou je doplnění, kterým se namalují nesymetrické vzory. Tyto čtyři metody lze použít nezávisle nebo společně, záleží na uměleckém záměru. Kromě toho se používají i zlatá a stříbrná barva, aby byly zdůrazněny nesmrtelné a nadpřirozené bytosti.

V Pekingské opeře existuje více jak tisíc postav různých příběhů o lásce, smutku, odloučení i setkání. Časem se vyprofilovalo několik základních typů postav, které se od sebe liší pohlavím, věkem, postavením a charakterem. Pro příklad si uveďme šest nejzákladnějších. Jsou to starší muž, mladší muž, žena, stařena, malovaný obličej a klaun. Podle tradice se každý herec se při studiu specializoval na jednu až dvě kategorie.

Laosheng, starší muž, je kategorie představující již podle názvu muže ve středním věku. Hercova tvář je vyvedena v jemných odstínech. Podle věku dané postavy se přidává vous v černé, šedé nebo bílé barvě. V souladu s jemně dekorovanou tváří je i decentní kostým.

Xiaosheng, mladší muž, představuje zejména mladé učence v bohatě zdobených kostýmech. Jejich obličej je nabarven růžovým pudrem, který pokrývá celou tvář, přes který jsou mastnou barvou zvýrazněny oči a obočí, aby se vyjádřila mladistvá vitalita.

Dan, žena, zosobňuje ženy ve středním věku nebo mladé dívky. Herci mají přes tvář těžký make-up, s červeně nabarvenými líčky v kontrastu s bílým pudrem na čele, nosu a čelistích. Stejně jako u mladých mužů jsou zvýrazněny oči a obočí, ženský půvab je pak završen rudými rtíky, demonstrujícími klasickou krásu žen.

Laodan, stařena, je oproti ženě jen lehce napudrovaná, s jemně zvýrazněnými koutky očí a lící, aby se vyjádřila stálost a spolehlivost, stejně jako starší věk těchto postav. Jing, malovaná tvář, představuje silnou, divokou a mocnou mužskou postavu. Díky přehnaným barvám a bohatosti vzorů patří masky této kategorie k těm nejpozoruhodnějším v celé opeře.

Chou, klaun, představuje postavu hbitou, vtipnou, veselou nebo mazanou. Dekor bývá většinou velmi jednoduchý a maska se vyznačuje především bílou skvrnou táhnoucí se uprostřed tváře přes nos a část očí. Sem patří například i maska velmi známé a oblíbené postavy Opičího krále.

V Číně se rozvinulo mnoho škol líčení a každá používá trochu jiné, svébytné vzory. Líčení je velmi důležitou součástí, která reprezentuje každou z jednotlivých škol. Jako důležitý aspekt celého umění čínské opery se obličejové vzory během více než sta let staly pro svou bohatost velmi ceněnými a rozšířily se za hranice tohoto umění v podobě ručně vyráběných masek.

Pekingská opera již zavítala několikrát i do České republiky a v budoucnu, vzhledem k rostoucím mezinárodnímu zájmu o Čínu, jistě ještě znovu přijede.

autor: Martin Kříž
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka