Libor Dvořák: Vztah Ruska a USA se nezmění
Pro Sovětský svaz a poté postkomunistické Rusko Spojené státy americké vždy byly zemí, s níž bylo třeba se nějak popasovat. Vůči Americe se i v sovětských časech zejména Rusové vždy vymezovali a vždy srovnávali své a její možnosti.
Toto srovnání bylo pro největší zemi světa zpravidla nepříliš lichotivé a je tak pro Rusko zdrojem trvalého traumatu.
Čtěte také
Píše se rok 1959 a v sovětské metropoli Moskvě se děje cosi v atmosféře studené války skoro nepředstavitelného: v létě tu začíná Americká národní výstava, demonstrující užaslým sovětským občanům, kteří v té době o USA nesměli ani přemýšlet, natožpak mluvit, co to je, když se řekne americký životní styl.
Výstavu zahajují tehdejší americký viceprezident Richard Nixon a sovětský vůdce Nikita Chruščov. Ti poté zasednou do typické americké moderní kuchyně plné lednic, myček nádobí a podobných technických vymožeností, o nichž se tehdejším sovětským občanům ani nesnilo – tím spíš, že v řadě případů neměli ani vlastní střechu nad hlavou a bydleli ve společných bytech.
Zdroj celonárodní frustrace
Oba státníci se v této typické americké kuchyni dohadují o přednostech kapitalismu a komunismu a Chruščov tvrdí, že vše, co Američané na výstavě předvádějí, mají Sověti k dispozici taky. Že je to evidentní nesmysl, mu nevadilo, stejně jako to, že racionálně uvažující občan tehdejší komunistické mocnosti číslo jedna si o takovýchto řečech myslí své.
Čtěte také
Ostatně právě v roce 1959 začínala v Sovětském svazu nesmírně ambiciózní sedmiletka, jejímž ústředním heslem bylo „dohnat a předehnat Spojené státy skoro ve všem na světě“. Jak to dopadlo, vědí či alespoň tuší i ti, kdož tenkrát ještě nebyli na světě. Naduté proklamace zkrátka na dosažení hospodářské prosperity nestačí.
Tento konfrontační propagandistický duch se poněkud vytratil jen v dobách perestrojky a její otec Michail Gorbačov se pokusil nastolit mezi západním světem a Sovětským svazem ne-li normální, pak alespoň o něco normálnější vztahy než ty, které se mezi nedávnými spojenci zrodily krátce po skončení druhé světové války.
Výsledkem však nakonec byl jen ústup Sovětského svazu z role jedné ze dvou světových supervelmocí, a to ve prospěch právě USA. A poté i rozpad sovětského státu. Což je samozřejmě zdroj skoro celonárodní frustrace trvající dodnes. O tom, že vůči Americe se vytrvale snaží vymezovat i současné Putinovo Rusko, snad ani není třeba mluvit.
Nazíráme-li tedy aktuální rusko-americké vztahy tímto prizmatem, je vlastně jedno, zda v čele Spojených států stojí republikán, či demokrat. Proč, to dokládají nejnovější výroky obou amerických prezidentských soků: Joe Biden před pár dny označil Rusko za největší hrozbu pro svou zemi a Donald Trump zase ruského fenoménu využil v souboji s demokratickým kandidátem, když prohlásil, že mít co do činění s demokraty je ještě těžší než s Rusy. Tu tlumenější, tu hlasitější rusko-americká konfrontace zkrátka bez ohledu na cokoli trvá.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
