Libor Dvořák: Strach z mobilizace žene Rusy do zahraničí
Pokud by na mobilizaci skutečně došlo, má státní aparát už od 1. listopadu 2024 k dispozici propracovaný jednotný elektronický registrační systém. Jeho prostřednictvím dostanou lidé, jichž se mobilizace bude týkat, zprávu na mobil, že je dotyčný mobilizován. Informace se považuje za přijatou, i když ji adresát neviděl, píše web Radio Svoboda.
Čtěte také
Na chystanou velkou ruskou mobilizaci, která by měla přijít krátce po ruských dumských volbách v druhé polovině září, v posledních dnech opakovaně upozorňoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.
„Nebojeschopní“ vojáci
Už koncem června zveřejnily ruské nezávislé servery Vjorstka a Važnyje istorii investigaci, která tvrdí, že „lidé v kremelských kuloárech zcela vážně o nové velké mobilizaci jednají“ – zejména proto, že verbování tzv. smluvních vojáků, tedy lidí, kteří bojují spíše za žold než za vlast, od loňského roku pokleslo asi o polovinu.
Čtěte také
Jenže nedosti na tom: pro fakt, že Kreml už plnou parou pracuje na detailech příští mobilizace, svědčí i to, že podle zdrojů obou serverů z okolí ruské prezidentské kanceláře oni „smluvní vojáci“, kteří přišli na frontu letos, jsou velmi často „nebojeschopní“.
Mnozí tito noví bojovníci za vlast z fronty při nejbližší příležitosti utíkají a stavy mnohých ruských jednotek jsou tak sotva na 30-40 procentech plné kapacity. Otázkou samozřejmě je, oč lepší budou muži, které putinská moc do války za pomoci mobilizace násilně nažene.
Putinovo rozhodnutí
Zajímavé je, jak vyhlídky na možnou ruskou mobilizaci hodnotí známý americký Institut pro studium války ISW. Jeho analytici se kloní k názoru, že rozhodnutí o mobilizaci je dnes otázkou „výlučně osobního verdiktu Putinova: nakonec rozhodne to, jak právě ruský prezident hodnotí aktuální situaci jak na bojišti, tak přímo v nejvyšší kremelském politickém zázemí… Zatím taky není jasné, jak přesně bude ono vyhlášení mobilizace vypadat a kdy přesně přijde.“
Zajímavý je i možný dopad případné ruské mobilizace na okolní postsovětské státy. Zmíněný server Vjorstka upozorňuje, že prudce stoupl zájem ruských občanů o nájemní bydlení v Arménii, takže dnes už je srovnatelný s čísly z počátku války v roce 2022.
Činže v takovýchto jerevanských bytech stouply od počátku letošního roku už o 30 procent a ruští zájemci o ně se hodlají do arménské metropole přestěhovat ještě před osudovými ruskými zářijovými volbami. Stejný problém se týká nejen Arménie, ale také Gruzie či Kazachstánu, s nimiž má Rusko bezvízový styk.
Do tohoto seznamu ostatně přibyly i tak vzdálené země, jako například Vietnam. Rusové přitom v zahraničí bez ohledu na vzdělání údajně berou jakoukoli práci – tak obrovský mezi nimi panuje strach z rusko-ukrajinské fronty, jíž se díky dronům bez přehánění říká „pásmo smrti“.
Autor je analytik, odborník na Rusko a postsovětský prostor
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
