Libor Dvořák: Severní ledový oceán, budoucí „horké“ místo geopolitiky?
Rusko posiluje svou vojenskou přítomnost v Arktidě a NATO tedy musí podniknout příslušné kroky, soudí ve svém článku pro agenturu Bloomberg bývalý šéf Vrchního velitelství spojeneckých sil Severoatlantické aliance v Evropě, americký admirál James Stavridis. Rusko nedávno odzkoušelo svůj nový bojový ledoborec, kdežto třeba USA nemají ledoborce prakticky žádné.
Ve středu pozornosti nedávného washingtonského summitu Aliance byla přirozeně Ukrajina, dále pak Blízký východ, Asijsko-tichooceánská oblast, kybernetický prostor a mnoho dalších strategických entit.
Čtěte také
Málo pozornosti je však podle pana admirála už tradičně věnováno ledovým pláním za Severním polárním kruhem, kde se poslední dobou silně, a to i vojensky, angažuje Rusko a v menší míře také Čína – i když příbřežním státem Severního ledového oceánu není.
Hlavním ruským garantem arktického programu země je – jak jinak – prezident Vladimir Putin, známý svou vášní pro „znovupřipojení tradičně ruských území“ k jeho říši. Svědčí o tom i jeho mimořádně aktivní a důsledný arktický program. Moskva rozšiřuje a modernizuje svou beztak úctyhodnou ledoborcovou flotilu a jen za poslední tři roky spustilo na vodu tři plavidla této třídy s jaderným pohonem a nejméně tři další stojí rozestavěná v loděnicích.
Kromě toho už probíhají hladinové zkoušky sice nejaderného, ale vyloženě bojového ledoborce Ivan Susanin. A to Američané dnes na vodě nemají žádný ledoborec a do konce dekády ani mít nebudou.
Nenápadné rusko-čínské spojenectví
Čína sice přímý kontakt se Severním ledovým oceánem nemá, zato si na tento prostor brousí zuby z ekonomických i strategických důvodů. Podle odhadů je dnes v Arktidě možná až čtvrtina světových zásob ropy a zemního plynu. Navíc Severní ledová cesta, která je zatím pod plnou kontrolou Rusů, Číňany láká jako jedna z možných větví nové Hedvábné stezky, spojující jejich zemi se starým kontinentem.
Čtěte také
Jen pro příklad: cesta z arabských nalezišť energetických surovin do východní Asie trvá asi 45 dnů, kdežto podél severního pobřeží Ruska je o plných 10 dní kratší. A to postupující klimatická změna činí cestu těmito kdysi velmi drsnými končinami světa stále snazší.
Západ celému problému prozatím nepřikládal žádnou větší váhu. Svědčí o tom například tato vzpomínka admirála Stavridise: „Když jsem před deseti lety ještě jako nejvyšší velitel Aliance upozorňoval kompetentní státní představitele Kanady na ruské nebezpečí, doporučili mi, abych se laskavě uklidnil a žertem dodali, že se jedná o mimořádně vysoké zeměpisné šířky s mimořádně nízkým mezinárodním napětím.
Jeden z kanadských potentátů dokonce dodal, že kdyby Rusové přes ledový oceán zaútočili, Kanaďané by je našli a zachránili by je,“ konstatuje admirál Stavridis a dodává, že tenkrát to tak možná bylo.
Jenže se to odehrávalo dlouho před ruskou agresí na Ukrajinu a společným rusko-čínským programem bitevních ledoborců. Podle pana admirála bychom se zkrátka mohli dočkat i toho, že zatím dosti tiché a nenápadné rusko-čínské spojenectví by se naplno a v nepokrytě horké fázi mohlo projevit právě na ledových arktických pláních.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
