Libor Dvořák: Rusy nikdo nezmění, ale hádat se s nimi nemá smysl. Budeme se naopak tvářit, že nás zajímají

Na jedné straně docela jistě přinejmenším od roku 2014 čelí mezinárodním sankcím a značné mezinárodní izolaci, na straně druhé jako by naopak dosahovalo svých dlouhodobých cílů a vracelo se do pozic supervelmoci, které muselo v 90. letech vyklidit.

Čtěte také

Libor Dvořák: Kde by dnes Evropa byla bez Gorbačova?

Rusko se znovu dostává na světové výsluní. S Erdoganem si rozdělilo Sýrii. Přinutilo Kyjev k souhlasu s kremelskými podmínkami pro mír na východní Ukrajině. Putin si na nedávný summit Rusko-Afrika nechal dopravit skoro celý černý kontinent.

Ale především – v osobě francouzského prezidenta Macrona celá Evropa Ruské federaci otevírá svou náruč. Což to není důvod pro jásot, když se velmocenské instinkty staly hlavním zdrojem sebestvrzení naší nejvyšší státní moci? Pravda, jiné podobné zdroje nemáme.

A tak všemi zmíněnými okolnostmi inspirované kremelské vojště zplna hrdla volá: „Rusko se stává základním dodavatelem stability a bezpečnosti ve světě!“ To aspoň tvrdí známá a respektovaná ruská politoložka Lilija Ševcovová.

Hlavně aby nám neškodili

Je tomu ale opravdu tak? Tady je nelítostná analýza zmíněné znalkyně ruské zahraniční politiky: Až Rusko obsadí ještě další strategické kóty mezinárodní politiky, narazí na klasický problém všech říší světových dějin, totiž jak vyválčený prostor udržet, ale ještě spíš zabředne do propletence mimořádně složitých, vzájemně souvisejících okolností. Až bude samo litovat, že se do takových dobrodružství pouštělo.

Čtěte také

Prezident Macron se snaží rozšířit svůj vliv i podporou východní Evropy

A vskutku – zaplést se do krvavých jatek na Blízkém východě, odkud Američané spíše utíkají, je důkaz spíše nemoudrosti než racionálního strategického kalkulu. Pak je tu třeba ochota ukrajinského prezidenta Zelenského akceptovat ruskou interpretaci Steinmeierova vzorce pro východní Ukrajinu.

Trpká ironie však tkví v tom, že pokud Zelenskyj tomuto svodu podlehne, nejspíš riskuje svůj vlastní Majdan. Totéž platí o otevřené náruči krasavce Macrona, který se Moskvu snaží využít pro průnik Francie k evropskému vůdcovství. Otázkou samozřejmě je, co z toho Rusko bude mít.

Libor Dvořák|foto: Věra Luptáková

Resumé Lilije Ševcovové je zdrcující: „Ponižující není to, že si nás svět přestal vážit a už nám nevěří. Ponižující je, že jsme pro ten svět jen beznaděj, že je z nás unavený a už vlastně nestojí ani o konfrontaci s námi. Západní pragmatici spíše říkají: Rusy nikdo nezmění, ale hádat se s nimi nemá smysl. Budeme se naopak tvářit, že nás zajímají, a probírat s nimi plány, které se nikdy nenaplní. Hlavně aby nám neškodili.“ Tolik Lilija Ševcovová.

Zbývá tedy už jen otázka, zda této moudré a nanejvýš poučené dámě naslouchá taky někdo v Kremlu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu