Libor Dvořák: Rok 2019 na Ukrajině ve znamení Zelenského

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj

Po loňské novoroční noci jen málokdo na Ukrajině mohl předpokládat, že rok 2019 se v zemi stane rokem Volodymyra Zelenského.

Právě na Silvestra 2018 populární televizní komik oznámil svou prezidentskou kandidaturu a za pár měsíců už drtivě porazil tehdejší hlavu ukrajinského státu Petra Porošenka.

Bylo to opravdu ohromující a jak se domnívá známý ukrajinský analytik Serhij Rudenko, „ani sám známý a oblíbený herec, který předtím roli ukrajinského prezidenta z lidu ztvárnil v TV, nepředpokládal své drtivé vítězství“.

Fakt je ale fakt, jehož nejvýmluvnějším dokladem jsou skoro tři čtvrtiny hlasů, které Zelenskyj v loňských prezidentských volbách získal. On a posléze i jeho nová strana, která zakrátko nato zvítězila v ukrajinských parlamentních volbách, zcela proměnili politickou krajinu v zemi.

Jak se ale během loňského roku ukázalo, největší Zelenského devízou byl fakt, že je pro Ukrajince známou a oblíbenou osobností, která až doposud stála zcela mimo politiku. Někteří ukrajinští političtí mastodonti se po domácím vladařském Olympu či alespoň po jeho úbočích a úpatích pohybují už dlouho, často od získání národní samostatnosti v roce 1991, a tak už voliče jednoduše nebaví – tím spíš, že zejména s národní ekonomikou za těch skoro 30 let moc pohnout nedokázali.

Nákaza Zelenským

A jak je to s předvolebními sliby? Do voleb šel Volodymyr Alexandrovič s hesly mír v Donbasu, konec bídy v zemi a uvěznění politických předchůdců, kteří ukrajinský stát údajně rozkradli.

Ani jeden z těchto slibů prezident prozatím nenaplnil (na to měl koneckonců zatím jen málo času), i když výměna zajatců mezi Ukrajinou a separatisty se snad alespoň krůčkem k ukrajinskému urovnání stát mohla. Těsně předcházející pařížská schůzka v „normandském formátu“ navíc podle řady ukrajinských pozorovatelů přinesla víc otázek než odpovědí.

Podle již citovaného Serhije Rudenka bude Ukrajina zkrátka muset prodělat „nákazu Zelenským“, na jejímž časově zatím ne zcela jasném konci přijde vystřízlivění a návrat voličů k profesionálním politikům.

A k tomu ještě názor komentátora DW Konstantina Eggerta: v dané chvíli hraje Zelenskému do karet i sám ruský prezident Putin. Jeho letošní prioritou totiž budou květnové oslavy 75. výročí konce světové války v Evropě – proto nečekaně vstřícná gesta v podobě výměny zajatců či na poslední chvíli podepsané rusko-ukrajinské plynové dohody, které Putin označuje za „východisko k dalším jednáním o jiných důležitých vzájemných problémech“.

Libor Dvořák, novinář, komentátor Českého rozhlasu Plus a překladatel z ruštiny

Eggert soudí, že důvodem Putinovy aktuální vstřícnosti je fakt, že květnové oslavy ruský prezident nechce trávit jen ve společnosti Si Ťin-pchinga a spol. Pak se ovšem vše navrátí na kruhy své a Putin zase bude Putinem, jakého dávno známe.

První Zelenského rok v politice tedy můžeme hodnotit jako rozpačitý, byť do budoucna skýtající jisté naděje.

Autor je komentátor Českého rozhlasu