Libor Dvořák: Po Krymu může přijít na řadu Podněstří

To je podle mnoha pozorovatelů ideální odrazový můstek pro tlak na malé a chudé Moldavsko, které se ovšem ve stínu ukrajinské krize loni v prosinci dokázalo dopracovat předběžné asociační dohody s EU.

Zajímavé a snad pikantní v této souvislosti je, že obyvatelé Podněstří si připojení k Rusku odhlasovali už před osmi lety a letos v únoru svou úpěnlivou žádost k Moskvě opakovali. Rusko na tuto výzvu zatím neodpovědělo, ale co není, může být. A aby se to nepletlo, obyvatelé další nerumunské enklávy Moldavska, Gagauzie, se letos 2. února vyslovili pro totéž – za předpokladu že Kišiněv se rozhodne pro přidružení k Unii, což, jak řečeno, už se děje.

Ukrajinská nejvyšší místa se už dnes bojí čistě pragmatického scénáře: podněsterská metropole Tiraspol leží kousek od dnes nejdůležitějšího ukrajinského přístavu Oděsa a pouhých 300 km od Krymu.

Po obsazení poloostrova by si tak podle moldavských nejvyšších Vladimir Putin mohl činit nárok na „koridor“ k tomuto dalšímu území, jež Kreml nepochybně považuje za ruské, i když zatím o tom mluví jen poměrně tlumeně.

Americký list The Wall Street Journal tvrdě kritizuje evropskou Obamovu návštěvu jako „ochablou a mdlou“ a cituje především prohlášení amerického prezidenta, že americké sankce se vůči Rusku se rozšíří „v případě, že Rusko zachová dosavadní kurs“.

Čtěte také

Zmíněné noviny si toto prohlášení překládají následovně: pokud se Putin na Krymu zastaví, může si ho nechat. Ale proč by se tu zastavoval? ptá se Wall Street Journal. Odpověď na anexi Krymu nebyla vlastně žádná, takže ruský prezident může dospět k logickému závěru – cena za vpád na jiná ukrajinská či další území bude stejně nízká. Je to logika, která děsí, ale na paměti bychom ji rozhodně mít měli.