Libor Dvořák: „Nepotopitelný“ Krym jako barometr ruských vzestupů a pádů
Situace na anektovaném Krymském poloostrově se rapidně zhoršuje. V důsledku ukrajinských úderů proti tamní logistické infrastruktuře se Krym propadl do energetické a dopravní krize. Kvůli poškození Kerčského mostu a zastavení trajektů je z poloostrova rázem ostrov. Chybí také pitná voda a lidé zoufale skupují základní potraviny a balenou vodu, informuje web Vot-tak.
Krymský poloostrov byl od konce 18. století, kdy ho ke své říši připojila carevna Kateřina II., v Rusku považován za cosi, co ve 20. století učinila sovětská moc z daleké Kuby – tedy za jakousi „nepotopitelnou letadlovou loď“.
Čtěte také
V případě karibského ostrova ona letadlová loď měla především z bezprostřední vzdálenosti ohrožovat Spojené státy, z čehož nakonec vznikla smutně proslulá Karibská krize.
Krymská letadlová loď ruskému impériu sloužila k dosažení dominance v Černém moři. Tu sice uprostřed 19. století na dlouhé desítky let ukončila Krymská válka, ale v sovětské epoše poloostrov opět získal postavení důležité enklávy, kontrolující celé Černomoří a přinejmenším omezující tureckou rozpínavost v regionu.
Právě proto byla ztráta Krymu po rozpadu SSSR ve prospěch Ukrajiny nejen důvodem hluboké ruské frustrace, ale v roce 2014 také anexe poloostrova a jeho uchvácení zpět do medvědí ruské náruče. Přesně tady tehdy také začínala studená fáze současného horkého konfliktu.
Bez proudu i benzínu
A jak je to s onou metaforickou nepotopitelností dnes? Ta sice platí dál, ale s obrovskými omezeními. Ukrajincům se podařilo celý poloostrov nejen skoro neprodyšně blokovat, ale život na něm vyloženě paralyzovat.
Sevastopol a jeho slavný vojenský přístav jsou bez proudu, na celém Krymu není volně dosažitelný benzín, který smějí tankovat jen vozidla státních institucí. Přístupové cesty z tzv. velké země jsou sice ještě stále omezeně prostupné, ale to pro zásobování tak rozsáhlého území zoufale nestačí. Totéž platí nejen o Krymském mostě a o trajektech, ale i o cestě po pobřeží Azovského moře a přes Perekopskou šíji, již sami Rusové označují za „smrtelně nebezpečnou“.
V této atmosféře na poloostrově, který občané SSSR i současné Ruské federace vždy považovali za jakousi ruskou Riviéru, lidé odříkají už zakoupené letní rekreace a ti, kteří už tam jsou, se zoufale snaží uniknout. To je ovšem stále těžší a všichni musí počítat i s uzavřenými dětskými tábory – včetně slavného Artěku.
Krym je zkrátka jakýmsi barometrem ruských mocenských vzestupů a pádů. Dnes tento barometr viditelně klesá.
Autor je analytik, odborník na Rusko a postsovětský prostor
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
