Libor Dvořák: Námořní cvičení Sea Breeze v černomořských vodách. Doufejme, že i letos to bude jen mořský vánek

7. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vojenské cvičení Sea Breeze, jednotky v Oděse na jihu Ukrajiny

Skoro měsíc, od 28. června do 23. července, potrvá především námořní cvičení Sea Breeze v černomořských vodách podél ukrajinského pobřeží i přímo na břehu. V zásadě se jedná o záležitost americko-ukrajinskou, jenže od roku 1997 tu cvičí nejen jednotky obou zmíněných zemí, ale i příslušníci ozbrojených sil NATO. A přidávají se i vojáci černomořských států. Tentokrát kromě Ukrajinců a Američanů cvičí příslušníci armád dalších 27 zemí světa.

Příslušná smlouva mezi Ukrajinou a Amerikou vstoupila v platnost už v roce 1993, tedy sotva pár měsíců před podpisem takzvaného Budapešťského memoranda. Na jeho základě se postsovětské republiky disponující jadernou výzbrojí, včetně Ukrajiny, těchto zbraní vzdaly.

Čtěte také

Není tedy vyloučeno, že právě tato dohoda s USA měla být pro Kyjev jakousi náplastí na zmíněné nesporné okleštění ukrajinské obranyschopnosti. Mimochodem – už na počátku 90. let bylo domluveno, že při cvičeních Ukrajina poskytne svou pobřežní infrastrukturu a Američané zase z valné části uhradí náklady.

Nezabíhejme příliš do technických detailů a do toho, co se ve čtyřech fázích těchto manévrů konkrétně cvičí. Podívejme se spíše na souvislosti mezinárodně politické, jež nejvýmluvněji ilustruje nevraživé mručení Ruska.

Právě Rusko totiž Černé moře považuje za jakýsi svůj slanovodní rybníček, v němž nějací Američané a další severoatlantičtí dotěrové nemají co dělat – přesto, že jde sice o moře vnitrozemské, ale samozřejmě s drtivou převahou normálních neutrálních vod. V našem případě jde ovšem hlavně o výsostné vody kolem Krymského poloostrova, které Rusko má za své, kdežto převážný zbytek světa za ukrajinské.

Ať to stojí, co to stojí

Z toho také vyplynuly hned dva incidenty za účasti Rusů – jeden s britským torpédoborcem a jeden s nizozemským.

Čtěte také

Žádný sice nevyústil ve skutečné drama, ale z ruské snahy o mírně jarmareční konfrontaci jasně plyne, že Kreml si svou věcí není jist: ovládnutí Krymu i sevastopolského přístavu nemůže ruskému válečnému loďstvu kompenzovat jeho zřetelné zaostávání za tím americkým. Jedině americké vojenské námořnictvo je schopno efektivně zasáhnout v jakémkoli koutku světa. Nu a Rusko v zásadě nemá možnost podobnou převahu nějak vyrovnat.

Putin velmi dobře ví, že nikdo v zemích NATO nepovažuje Krym za ruský a kdokoli ze severoatlantických spojenců do 12mílového pásma kolem poloostrova klidně vpluje. Což znamená, že jakékoli pokusy odtud alianční vojáky vyhnat mohou skončit skutečnou palbou na cíl a skutečnými oběťmi.

Libor Dvořák

Před něčím takovým se ale ruské vedení už tradičně zastavit nemůže, protože pokud se něčeho bojí, pak to jako vždy je, aby nevypadalo slabé. A to je poučka, před kterou neobstojí nic – ať to stojí, co to stojí. Proto doufejme, že také letošní Sea Breeze bude nakonec opravdu jen „mořským vánkem“.  

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio