Libor Dvořák: Kam spěje válka na Ukrajině po pěti měsících?

24. červenec 2022

Přestože se to zdá skoro neuvěřitelné, válka na Ukrajině trvá už rovných pět měsíců – a jak dlouho ještě trvat bude, neví nikdo. Každopádně stojí za rekapitulaci zpočátku neuvěřitelného válečného konfliktu vše, co se zatím stalo a co se ještě stát může. Především proto, že zatím naprosto není jasné, kam tato válka spěje.

Vše začínalo už loni na podzim, kdy americké tajné služby upozorňovaly Ukrajinu, že při její hranici se hromadí 90–100 tisíc ruských vojáků.

Čtěte také

Moskva to tehdy stereotypně vysvětlovala rozsáhlým vojenským cvičením a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj Američany téměř káral, aby nepanikařili a zbytečně neeskalovali napětí mezi Ruskem a Ukrajinou, trvající už osm let – od anexe Krymu a vyvolání separatistického konfliktu v Donbasu na jaře 2014.

24. února však propuklo to, co většina zainteresovaných nepředpokládala nebo přinejmenším předpokládat nechtěla – Rusové zaútočili hned z několika směrů. Jejich hlavním cílem v tu chvíli byla metropole Kyjev, o které Rusové zcela mylně předpokládali, že padne během tří dnů a že Kyjevané budou ruské okupanty vítat chlebem, solí a květinami.

Putinova paranoidní představa

Nic z toho se nestalo, a přestože západní obavy z rychlého pádu Kyjeva se skoro kryly s jalovými ruskými představami, Ukrajinci prokázali obdivuhodnou schopnost rezistence, která ruské plány rychle zhatila.

Čtěte také

Původně pesimistický Západ se tak po pár týdnech rozjásal a do války sice přímo nezasáhl (to by se Ukrajincům jistě zamlouvalo nejvíc, ale evropské a severoatlantické struktury to považovaly za příliš nebezpečné ve smyslu možnosti vzniku nového světového možná jaderného konfliktu), ale přinejmenším začal Ukrajincům poskytovat moderní zbraně, které v podstatě zajistily dnešní pro Rusko nepříjemný a pro Ukrajinu alespoň zčásti uspokojivý poměr sil. Během jara pak Západ dospěl k poněkud bláhovému přesvědčení, že Ukrajina by v této válce během krátké doby mohla poměrně snadno vojensky zvítězit.

To se samozřejmě nestalo. Jakmile se válka přestěhovala do rovinatých oblastí Donbasu a začala připomínat spíše souboje Stalina s Hitlerem, fronta „zvláštní vojenské operace v Donbasu“ téměř znehybněla a přes drobná vojenská vítězství obou stran postupně inspiruje k představě dalšího „zamrzlého konfliktu“. K představě cesty nikam… Západ o své jarní nadšení přišel.

Libor Dvořák

V celém konfliktu jde samozřejmě i o simulovanou válku mezi Putinem a Západem, ve které euroamerické společenství bojuje sankčními balíčky, zatímco ruský prezident (který trefně poznamenává, že Evropa je ochotná s Ruskem bojovat „do posledního Ukrajince“) se zase ohání plynovým klackem. Poslední vývoj zatím ukazuje, že snad ne až do důsledku, tedy do úplného odstřižení ruských dodávek zemního plynu Evropě, ale kdoví. A Putin, který si do hlavy bezpochyby vzal paranoidní představu obnovy slávy a síly především sovětského Ruska, je přesvědčen, že v tom spočívá jeho historická úloha. K tomu jen dodejme, že takovéto přesvědčení je vždy nebezpečné.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio