Libor Dvořák: Je ruský prezident Putin jen šedivou skrvnou?
Jak mocný je ve skutečnosti Vladimir Putin? To se ptají ruští i zahraniční novináři a politologové poslední dobou stále častěji.
Není divu – Putin v loňském roce vstoupil do svého už čtvrtého prezidentského období. To končí v roce 2024 a kdekdo se ptá, co s Putinem bude pak.
Libor Dvořák: Co přijde po Putinovi? To neví nikdo
Světoznámá ratingová agentura Moody´s považuje za hlavní nebezpečí pro současný ruský režim kupodivu… Vladimira Putina. Alespoň takovýto závěr plyne z politické části její analytické zprávy o Rusku.
„Po 19 měsících, strávených v ruském vězení, kde čekal na soud za údajný extremismus, se dánský svědek Jehovův Denis O. Kristensen, dočkal v závěru loňského roku nečekané podpory ze strany ruského prezidenta Vladimira Putina.
Ten během jedné své kremelské promluvy prohlásil, že pronásledování lidí za jejich náboženskou orientaci je totální nesmysl a musí ustat. Jenže místo toho, aby se tato kampaň zastavila, po této Putinově poznámce zatýkání svědků Jehovových v Rusku vesele pokračovalo a sám Kristensen dostal šest let,“ poznamenává ve svém víkendovém článku v New York Times Andrew Higgins.
A vskutku – propast mezi tím, co říká Putin, a co se odehrává v Rusku, nastoluje otázku, jak vypadá podstata jeho vládnutí téměř 20 let v čele autoritářského systému, který sám vytvořil: Je Putin opravdu všemocný vůdce? Nebo stojí v čele státu, který je ve skutečnosti až neuvěřitelně rozkolísaný?
Řízená diktatura vypadá jinak
Libor Dvořák: Předzvěsti rozkladu Putinovy moci a strašlivé budoucnosti
Rozdíly mezi výsledky jednotlivých sociologických pracovišť jsou velmi výrazné, ale vytrvale klesající tendence je zcela očividná všude.
Členka ruské prezidentské Rady pro rozvoj občanské společnosti Jekatěrina Šulmanová koncem loňského roku hodila hlavě ruského státu rukavici, když prohlásila, že vliv Putina na Rusko značně přehánějí jak jeho stoupenci, tak i odpůrci.
„To není říše, již řídí jedna osoba, ale obrovský a složitý byrokratický mechanismus, který má svá vlastní pravidla a principy. Znovu a znovu jsme svědky toho, že prezident něco řekne, ale neděje se nic, anebo cosi přímo protichůdného,“ říká Šulmanová.
Pro většinu lidí na Západě, kteří si zvykli vidět Putina, kasajícího se před televizními kamerami a demonstrujícího auru přirozené moci, je zřejmě skoro k neuvěření, že to tak vlastně být nemusí.
Libor Dvořák: Rusko má možná zbraně, jaké nemá nikdo na světě, uvedl Putin
Tři hodiny 43 minuty, tak dlouhá byla letošní bilanční mezinárodní tisková konference ruského prezidenta Putina.
Jak říká již citovaná paní Šulmanová, „dnešní Rusko připomíná chatrné samoděržaví z počátku 19. století. Tehdejší vládce Nikolaj I. stál v čele zkorumpované civilní i vojenské moci, která sice rozšířila ruské státní území, ale uprostřed tohoto století Rusko vehnala do katastrofální Krymské války a jeho ekonomiku do stagnace a posléze do slepé uličky“.
Nikolaj ovšem znal meze své moci a říkal, že Rusko neřídí on, ale 30 tisíc státních úředníků. Rozdíl je jen v tom, že Putin si podobnou věc patrně neuvědomuje a že těch státních úředníků je už půldruhého milionu.
Vynikající britský znalec Ruska Mark Galeotti je ještě tvrdší, když říká: „Kult Putina na vrcholu tzv. vertikály moci je mýtus. Současný ruský prezident je jen šedivá skvrna, která nám umožňuje vytvořit si svého vlastního Putina – buď machiavellisticky všemocného, anebo jen ze všech sil se snažícího udržet pohromadě de facto zchátralý systém. Patřičně řízená diktatura vypadá docela jinak.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
