Libor Dvořák: Ceny ruského zemního plynu pro Ukrajinu se pohybují jako na houpačce

Připomeňme si alespoň některé klíčové cifry: 19. ledna 2009 podepsala tehdejší ukrajinská premiérka Tymošneková s tehdejším ruským premiérem Putinem desetiletou smlouvu, která přinesla přímo šokující cifru – 450 dolarů/1000 kubíků.

Po podpisu charkovské dohody o rok později, tedy o prodloužení pronájmu sevastopolského přístavu pro ruskou Černomořskou flotilu přišla asi stodolarová sleva z této ceny, jíž bylo dosaženo hlavně celními úlevami.

Ještě podstatnějšího snížení této ceny bylo dosaženo poté, co tehdejší ukrajinský prezident Janukovyč koncem listopadu loňského roku odmítl na summitu ve Vilniusu podepsat asociační smlouvu s EU. Místo 450 dolarů zpřed pěti let tak Rusko přistoupilo na novou slevu, na jejímž základě Ukrajina najednou platila jen 268 USD/1000 kubíků.

Čtěte také

Vše samozřejmě změnil Majdan, ruská anexe Krymu a věci následující – podle názoru ruské strany už pro nějaké slevy nebyl důvod, a zatímco se nové kyjevské vedení obávalo, že Moskva zvedne tuto nesmírně citlivou cenu o třetinu, realita překročila všechna očekávání a stanovila cenu na ještě víc než v roce 2009, konkrétně na 485 dolarů.

Toto zvýšení ukrajinská vláda odmítla akceptovat. Dodejme k tomu, že současná průměrná cena pro evropské odběratele je 387 dolarů. Závěr je zřejmý – ruské ceny zemního plynu pro Ukrajinu nejsou tržní, ale politické.

Bývalá ukrajinská premiérka Julie Tymošenková|foto: European Commission Audiovisual service

Co na tom všem změnil včerejší Berlín? Především bylo dohodnuto, že ani jedna ze stran se přinejmenším do 9. června neobrátí na stockholmskou arbitráž. Moskva také odloží požadavek, aby Kyjev za ruský zemní plyn napříště platil zálohově.

Jak prohlásil eurokomisař pro energetiku Günther Oettinger, partnerské společnosti Gazprom a Naftohaz zahajují konzultace se svými vládami a hledají cesty, jak osudovou cenu snížit do rozpětí 350 až 380 USD/1000 kubíků. Příslušná dohoda by mohla platit alespoň do června 2015.

Čtěte také

Co k tomu říct? Na obou stranách zřejmě vítězí racionalita. Ukrajina chápe, že bez ruského plynu se ještě dlouho neobejde a že na zmíněných 268 dolarech trvat nemůže. Rusko zase chápe, že bez evropského odběru svého plynu, který beztak klesá, a zejména v současné situaci, plné nedůvěry, dál klesat bude, se zase neobejde ono.

Kdyby to měl být první signál, že v ukrajinské krizi musí konečně zafungovat chladný racionální kalkul, bylo by to jistě dobře.