Líbí se mi, když můžou muzikanti vnést do jednoduché melodie svůj naturel, je to jako koření, říká hudebník Liška
Jihoamerické rytmy a etnická hudba provázejí muzikantskou kariéru středočeského rodáka Tomáše Lišky. Za svou tvorbu, ovlivněnou jazzem i balkánskou tradicí, dostal několik hudebních cen Anděl. „S kapelou se nebojíme nabídnout si úplně cokoliv, ode zdi ke zdi. Přijít třeba s úplně hloupým motivem, vytěžit ho a nakonec zjistíme, že zafungoval chytře,“ přibližuje v pořadu Hovory Plus.
„Začalo to latinskoamerickou hudbou, které jsme se na konzervatoři s pedagogem Ondřejem Kabrnou docela dost věnovali. Tam jsem trošku načuchl Latinskou Amerikou a v pozdějších letech jsem pak dělal vlastní tvorbu v podobném stylu,“ vzpomíná Liška na své hudební začátky.
Čtěte také
„Někde ve mně uvnitř to asi je, a tím, že jsem se v tom začal pohybovat, to vystoupilo z mého DNA na povrch.“
Tyto tendence vyvrcholily v jeho první desce Invisible World. Titul „neviditelný svět“ odkazuje nejen k jižanským rytmům, ale také k Liškou nově objevenému světu hudebního komponování.
„Na škole jsme měli předmět kompozice, měli jsme začít psát a já jsem vůbec netušil, co tam budu dělat. Nemám co napsat, já nemám co říct,“ popisuje. „Ale začalo se něco otvírat a po prvních pár nesmělých, jazzově laděných kompozicích se začal otevírat pro mě nový a neviditelný svět. A s ním se začaly objevovat melodie, které mě uspokojovalo hrát, poslouchat, sedět s nimi u piana a trávit s nimi čas.“
Později se obklopil Liška hudebníky a vznikla kapela Invisible World.
Neustálé hudební napojení
Kromě jazzu se inspiruje i vážnou hudbou, flamencem a písničkářskými melodiemi. Nové podněty do Liškovy tvorby přináší i jeho hudební kolegové Efe Turumtay a Nikola Zarić, kteří jej obohacují zejména o balkánskou tradici a blízkovýchodní temperament.
„Líbí se mi, když tam muzikanti vnesou svůj naturel. Baví mě, že můžu napsat jednoduchou melodii a kluci mají naprostou svobodu, jak ji zabarví. Je to jako koření,“ pochvaluje si Liška.
Čtěte také
Úspěch sklízí hudební fúze i na pódiích během koncertů. Tím, jak jsou muzikanti sladění a jak dobře repertoár znají, se často uchylují k improvizaci, čímž z jednotlivých vystoupení dělají výjimečné události.
„Posluchači jsou z toho nadšení, jak nám to funguje lidsky i hudebně,“ uzavírá Liška. „Jsme na sebe neustále hudebně napojení. Nekoukáme do not, rychle se všechno naučíme zpaměti, abychom nepřišli o oční kontakt a napojení na stagi, protože díky tomu jsme naprosto uvolnění a vznikají ty věci v daný moment.“
Co je neviditelného na komponování hudby? Proč chtěl odjet do Norska? A jak se cítí mezi balkánskými hudebníky? Dozvíte se v záznamu celého pořadu. Ptá se Ondřej Konrád.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
