Leona Šmelcová: Zrušte Guantánamo, žádají latinskoamerické země Bílý dům

Joe Biden je už čtvrtý prezident, jehož bedra tíží břemeno sporné věznice – od jejího vzniku letos uplyne dvacet let. Prezident nedávno oznámil stažení amerických vojáků z Afghánistánu, uzavření jednoho ze symbolů americké války proti terorismu by tak podle mnohých mělo nevyhnutelně následovat. Ubíhající roky ale ukazují, že zavřít Guantánamo není jen tak.

Čtěte také

Trump přemístil svého prvního vězně z vojenského tábora Guantánamo

Detenční zařízení v Karibiku vzniklo v dramatické době, sotva pár týdnů po útocích na newyorská dvojčata a washingtonské ministerstvo obrany v roce 2001. Samotnou základnu v odlehlé jihovýchodní části Kuby Američané používají už od začátku minulého století, kdy si ji výhodně pronajali za pomoc Kubě při boji o nezávislost na Španělském království.

V roce 1903 tak vznikla vůbec první americká námořní základna v zahraničí. Smlouva neřešila žádný termín ukončení a navzdory kubánským snahám od ní ustoupit – především po revoluci v roce 1959 – se Američané svých více než sto kilometrů čtverečních ve strategických vodách nehodlají vzdát. A to přesto, že od nástupu Fidela Castra a jeho barbudos byla základna odříznuta od zbytku ostrova a Američané si musejí všechno dovážet.

Různá využití

Čtěte také

Co s bojovníky Islámského státu? Optimálním řešením by bylo evropské Guantánamo, soudí Roman Joch

Základna v uplynulém století plnila různé funkce. V dobách studené války se samozřejmě hodilo mít své místo přímo v zemi (jednoho ze satelitů) nepřítele, v 90. letech se pak z části zařízení stalo azylové centrum pro prchající Haiťany a Kubánce. A pak nastalo 11. září a teroristický útok na Spojené státy. Tehdejší prezident George W. Bush vyhlásil válku terorismu a začátkem listopadu USA oznámily, že na izolované kubánské základně vznikne zadržovací centrum pro podezřelé z příprav teroristických útoků.

Místem dosud prošlo 780 vězňů, největší nápor věznice zažila v roce 2003, kdy v ní přebývalo 677 zadržených najednou. Už v té době se objevovaly zprávy o krutých mučících technikách, které tamní vyšetřovatelé praktikují při výsleších. „Jsou v tropech a vaří jim dobře,“ komentoval tehdejší viceprezident Dick Cheney sílící kritiku, že na základně končí lidé bez jakéhokoli obvinění. Nicméně i prezident Bush chtěl v závěru svého mandátu kubánskou věznici zavřít, během let povolil repatriaci 540 zadržených, většinou do Pákistánu, Afghánistánu a Saúdské Arábie.

Drahý hotel

Zavření Guantánama patřilo k hlavním plánům, a nakonec i k jednomu z největších zklamání Bushova nástupce, Baracka Obamy. Demokratický prezident oznámil uzavření centra hned druhý den po nástupu do Oválné pracovny. Nepodařilo se. Záměr mu zhatilo rozhodnutí Kongresu. Přesto za jeho vlády guantánamské zdi z betonu a ostnatých drátů opustilo 200 mužů, kteří skončili většinou ve třetích zemích. I Slovensko tehdy přijalo trojici ujgurských zadržených. Prezident Donald Trump naopak sliboval, že na místo pošle pár dalších „špatných chlápků“ – to se ale nestalo. Poslední podezřelý dorazil v roce 2008.

Dnes v Guantánamu zůstává čtyřicet mužů, jen dvanáct z nich přitom přiznalo vinu nebo jsou souzeni vojenským soudem. Ze základny se tak pomalu stává slovy mariňáka a právníka Briana L. Mizera, který už deset let zastupuje tamní podezřelé, „nejmenší vězení ve stylu boutique hotelů pro postarší údajné džihádisty“. Provoz Guantánama je kvůli jeho izolaci mimořádně nákladný. List New York Times před časem spočítal, že jeden guantánamský vězeň vyjde na 13 milionů dolarů ročně, v jiných amerických ostře střežených věznicích se náklady pohybují okolo 80 tisíc dolarů.

Leona Šmelcová|foto:Petr Šmelc

Biden o uzavření bude jistě usilovat, nehledě na otevřené dopisy a výzvy, kterých Spojené státy v minulých letech dostaly celou řadu. Těžko kritizovat kupříkladu Kubu pro nedodržování lidských práv, když přímo na jejím území Američané lidská práva také porušují. Nicméně, jak uvedl pro New York Times Lee Wolosky, někdejší zvláštní vyslanec pro Guantánamo: „Tento krok vyžaduje odvážné prezidentské rozhodnutí.“

Autorka je publicistka