Leona Šmelcová: Ortega zavrhl Tchaj-wan a otevřel náruč Číně, která překresluje mapu vlivu v regionu

18. prosinec 2021

„Uznáváme jen jednu Čínu.“ Nikaragua se v uplynulých dnech rozhodla opustit svého dosavadního spojence – Tchaj-wan – a navázala diplomatické vztahy s Pekingem. Seznam formálních tchajwanských partnerů se tak zase o něco zmenšil. Ve světě ho uznává už jen čtrnáct zemí, většina z nich právě z Latinské Ameriky nebo Oceánie.

Nikaragua ukončila podporu území, které si nárokuje pevninská Čína, měsíc po volbách, ve kterých prezident Daniel Ortega počtvrté obhájil mandát. I když podle řady kritiků – v čele se Spojenými státy – zvítězil nespravedlivě.

Čtěte také

Washington volby označil za frašku, nedávno také posílil sankce proti některým nikaragujským představitelům – v tom někteří spatřují nitky, které přispěly k upředení nynějšího Ortegova rozhodnutí.

Spor o status Tchaj-wanu se datuje od konce čínské občanské války v roce 1949, kdy nacionalistické síly věrné vládě Čínské republiky prchly na ostrov, zatímco na pevnině převzala moc Mao Ce-tungova komunistická strana. Čínští komunisté od počátku hlásají suverenitu nad ostrovem, i když na něm nikdy nevládli, a snaží se Tchaj-wan udržet v mezinárodní izolaci.

Na americkém zadním dvorku

Peking přitvrdil v těchto snahách v roce 2016 po zvolení tchajwanské prezidentky Cchaj Jing-wen, která je oproti svému předchůdci výraznou odpůrkyní sbližování s Čínou. Tehdy Tchaj-wan počítal s podporou 21 zemí, v posledních pěti letech přišel už o sedm z nich.

Čtěte také

Číslo čtrnáct navíc zřejmě nebude konečné. K podobnému kroku jako Ortega se chystá i nově zvolená prezidentka Hondurasu Xiomara Castro. Naopak guatemalský prezident v minulých dnech ujistil Tchaj-wan, že s ním může počítat i nadále. Spíše než o věrné přátelství jde ale o vyhodnocování, co se vyplatí víc. Ostatně není tajemstvím, že tato – v uvozovkách – přetahovaná o spojenectví, která zvyšují, či naopak snižují legitimitu ostrova na mezinárodním poli, se vede především na bázi podpor a investic, ať už z čínské, nebo tchajwanské kasy.

Co nový vztah s Pekingem přinese Nikaragui, to se dříve nebo později začne ukazovat. Kdo ví, jestli se neoživí myšlenka Nikaragujského průplavu, konkurenta Panamského průplavu, do kterého chtěl před osmi lety investovat čínský miliardář Wang Ťing, jak připomněl expert na čínsko-latinskoamerické vztahy Evan Ellis pro think-thank Global Americans.

Ortegův krok může každopádně ovlivnit směřování v celém regionu a jen dokládá, že svět se znovu polarizuje. Američané jistě nevidí rádi, že na jejich „zadním dvorku“, jak se oblasti někdy říká, mohou sílit čínskými penězi podporované režimy autoritářských populistů. I proto, že Čína sleduje jen své zájmy, ale co se děje na domácí půdě zemí, kde chce vliv, je jí vesměs jedno. Ať už jde o drogový byznys, či organizovaný zločin, nebo posilující prezenci Ruska a Íránu v oblasti.

Leona Šmelcová

Ožehavost sporu jsme ostatně pocítili i u nás mocnými tlaky před loňskou diplomatickou cestou šéfa senátu Miloše Vystrčila do Tchaj-peje. A nikoli jen my. Peking mimořádně pobouřilo nedávné otevření zastupitelského úřadu, de facto ambasády, v Litvě, i nynější návštěva francouzských poslanců v Tchaj-peji. Tchaj-wan je zkrátka rád za každou mezinárodní podporu, bohužel i za tu problematickou. Takže i ztráta chudé, autoritářské Nikaragui bude Tchaj-pej bolet.

Autorka je publicistka

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.