Leona Šmelcová: Namísto vítězných fanfár míru z Kolumbie opět znějí spíše pohřební marše

24. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Nepokoje v kolumbijské Bogotě

Byla to efektní událost. Někdejší kolumbijský prezident Juan Manuel Santos a Timoshenko, šéf levicové guerilly FARC, předstoupili v bílém, aby v barvě nevinnosti podepsali mírovou dohodu, jež ukončila nejdéle trvající ozbrojený konflikt ve světě.

Pod dohledem tehdejšího kubánského lídra Raúla Castra stvrdili v roce 2016 pakt, jenž sliboval ukončit válku, která drásala Kolumbii přes 50 let, vyžádala si zhruba 260 tisíc lidských životů a dalších asi šest milionů lidí připravila o střechu nad hlavou.

Čtěte také

O čtyři roky později však obyčejní Kolumbijci oblékají čím dál častěji šaty černé. Smuteční. V zemi prudce stoupá masové násilí, a to především v oblastech, kde dříve působily Revoluční ozbrojené síly Kolumbie neboli FARC, jejichž odzbrojení bylo hlavním motivem paktu.

OSN zaznamenala v tomto roce nejméně 33 masakrů. To je třikrát víc, než v roce 2017, kdy inkoust na dohodě teprve osychal. Termínem „masakr“ označuje OSN a další organizace hromadné zavraždění tří a více lidí. Žalostný rekord v počtu mrtvých přinesl uplynulý srpen, kdy zemřelo 47 lidí. Jen za letošek jich bylo 185.

Vítězné fanfáry

Dohoda měla zajistit bezpečnost v rizikových oblastech a slibovala rozvoj nejchudších kolumbijských regionů, jenže dosud se nic moc nestalo. Místní si nepamatují, že by tam vláda výrazněji posílila ochranu. Do některých vesnic prý dorazilo jen pár úředníků, aby poradili, jak pěstovat koku pro legální účely. Situace je navíc trochu složitější.

Čtěte také

Po odchodu guerilly oblast obsadila řada menších skupin, které bojují mezi sebou. Odpadlíci z FARC, povstalci z dalších levicových uskupení, pravicové paramilitantní jednotky a samozřejmě drogoví překupníci, nelegální těžaři a pašeráci lidí. Kolumbie podle některých pomalu připomíná 90. léta, kdy kulminovala válka mezi vládou a FARC.

Mnozí ze současné situace viní prezidenta Ivána Duquea, jenž mírovou dohodu zdědil po Santosovi. Údajně nedělá nic pro její naplňování. To ani nepřekvapí. Duque patřil k velkým odpůrcům paktu, vždyť jeho politickým mentorem je Álvaro Uribe, někdejší lídr státu a přední tvář kritiků dohody, která Santosovi mimochodem vynesla Nobelovu cenu.

Ostatně Duqueova jediná reakce na srpnová data OSN hovoří za své. Prezident na svém Twitteru srovnával počty mrtvých během Santosovy a své vlády. Do grafu však opomněl přidat právě údaje za srpen a ani nezohlednil, že do konce roku zbývají ještě čtyři měsíce. Křivka by vyšla v jeho neprospěch.

Leona Šmelcová

Při sledování posledních zpráv z Kolumbie vzpomínám na rozhovor, který jsem dělala krátce po podepsání dohody s Jorgem Enriquem Boterem, novinářem, který celý profesní život zasvětil informování o kolumbijském konfliktu. Dohodě fandil, ale k jejímu naplňování byl již tehdy skeptický. „Na vítězné fanfáry je brzy,“ řekl v obavách, že se k moci dostanou kritici paktu. „V takovém případě se z Kolumbie opět může stát země, kde se nedá žít.“

Autorka je publicistka

Spustit audio