Leona Šmelcová: Mexický vyvolávač deště – letectvo má novou misi, přivolává vláhu

Mimořádné sucho zasáhlo od loňského července už přes 85 procent mexického území, a tak se vláda levicového prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora letos vrátila k praktice, jíž středoamerická země opustila začátkem 21. století.

Čtěte také

Agentura AP: Po zřícení metra v Mexico City se hledají viníci, odpovědný může být i prezident

Proč z mraků neprší? To je otázka, na niž se lidstvo ptá odpradávna. A od té doby se také snaží nalézt k dešti cestu, ať už vzýváním bohů, rituálními tanci nebo obětinami. Úspěšnější v přivolávání deště ale začali být vědci až v polovině minulého století, kdy zkoumali, co nastane po rozprášení různých látek – třeba i soli nebo oxidu uhličitého – do mraků.

Metodu později rozvinul americký meteorolog Bernard Vonnegut, mimochodem starší bratr spisovatele Kurta Vonneguta, který experimentoval s jodidem stříbřitým, chemikálií, jež se používá například ve fotografii či jako antiseptikum. Zjistilo se, že rozprášený jodid stříbřitý podněcuje kondenzaci páry v mracích. Zcela jednoduše jde o proces podobný vodní páře, která se v kapičkách vysráží na zrcadle po horké vaně, když se okolní prostředí ochladí.

Vláha z nebe se krade?

Mexická vláda si pochvaluje umělou stimulaci deště, na niž letos vyčlenila čtyři armádní letadla a 35 milionů pesos, což je v přepočtu zhruba stejně jako v korunách. Počet srážek na vybraných územích – a to těch nejsušších, například v Sonoře či Sinaloe – vzrostl podle úřadů až o 40 procent. I proto hodlá v praktice, kterou pro letošek pomalu ukončuje, pokračovat i příští rok.

Čtěte také

Leona Šmelcová: Biden chce spojit rodiny, které rozdělila Trumpova zeď na hranici s Mexikem

Honička za ovládnutím počasí odstartovala v minulém století po celém světě. Mnozí z nás si ještě pamatují poroučení větru, dešti v Sovětském svazu. Známé jsou i čínské vzdušné manévry za rozháněním mraků před vojenskými přehlídkami, nicméně i Mexiko má mnohaletou zkušenost s přivoláváním deště pomocí takzvaného „cloud seeding“ neboli rozprašování chemikálií do oblak. Pokusy začaly ve vyprahlé zemi už koncem 40. let a uskutečňovaly se po třicet let v řadě, připomněl list El País. S novým miléniem Mexiko tento způsob zavlažování ukončilo. I proto, že ne každý tuto praktiku vítá.

Například odpůrcům z řad ochránců přírody vadí rozprašování jodidu stříbřitého. Vláda a kontrolní komise ale ubezpečují, že provádějí testy půdy a vody a stopy zmíněné látky jsou v nich obsaženy v minimálním zdraví neohrožujícím množství.

Leona Šmelcová|foto:Petr Šmelc

A dále – jak se říká – nikdy neprší pro radost a k užitku všem. To je problém i rozprašování, které cíleně spouští déšť nad konkrétními oblastmi. Mnozí farmáři se zlobí, že mraky by přirozenou cestou doputovaly k nim a zavlažily jejich území. Mají za to, že vláha z nebe se takto krade. Ve čtvrtém největším mexickém státě Puebla spory vedly až ke změně zákona, jenž umělou stimulaci srážek nakonec úplně zakázal.

Stačí, že Mexiko už nyní řeší vzhledem k působení narkomafie a znepřátelených kartelů velké spory na značné části svého území. Nezbývá než doufat, že alespoň obloha nad někdejší aztéckou říší zůstane bez hádek a svárů.

Autorka je publicistka