Leona Šmelcová: Guyana bohatne z ropy, snad se poučí z nezdaru svého souseda

16. únor 2021

Loňský – pandemický – rok byl pro naprostou většinu světa ekonomicky mimořádně špatný. Nikoli však pro Guyanu, malý latinskoamerický stát při pobřeží Atlantiku. Tamní ekonomika vzrostla o 26 procent, což by bylo výjimečné i v normálních časech, natož loni, kdy se v záporných číslech ocitly kromě Číny téměř všechny země.

Guyana navíc ještě začátkem loňského roku věřila v mnohem větší, přímo neuvěřitelný boom. Mezinárodní měnový fond tehdy odhadoval, že tamní ekonomika meziročně vzroste o 85 procent, do konce dekády až o tisíc.

Čtěte také

Jak se něco takového třetí nejchudší zemi v regionu podařilo? Odpověď je nasnadě – za vším hledej ropu. Byť vzhledem k světovým trendům a postupnému přechodu k udržitelným zdrojům může být Guyana jedním z posledních míst, které zbohatne díky těžbě černého zlata.

Na malou zemi se usmálo štěstí před necelými šesti lety, kdy společnost ExxonMobil odhalila netušená kvanta ropy v moři nedaleko guyanských břehů. V podmořských hlubinách se podle nadnárodní korporace nachází přes osm miliard barelů ropy. Množství, které Guyanu v příštích letech katapultuje mezi ropné lídry.

Nyní jde hlavně o to, jak si někdejší britská kolonie s tímto jměním poradí. Minulý rok ukázal, že to nebude nic jednoduchého. Guyana loni zjara, krátce poté, co do státní kasy přitekly první miliony dolarů, uspořádala předčasné prezidentské a parlamentní volby. Trvalo ale bezmála půl roku, než všichni kandidáti uznali jejich výsledek. Není divu. Kdo nyní získá moc, bude u prvních zásadních investičních rozhodnutí.

Někteří se ropy obávají

Prezidentem se nakonec stal Mohamed Irfaan Ali, zástupce jedné ze dvou nejsilnějších stran, jejichž voliči se už dekády odlišují spíše etnickou příslušností než politickým zaměřením. Partaj současného lídra tvoří potomci Indů, které do Guyany přivezli Britové na přelomu 19. a 20. století.

Druhou pak následníci afrických otroků, kteří se v zemi objevili s cukrovým boomem v 18. století.

Čtěte také

Guyana je chudá země, zaměřená hlavně na zemědělství a vývoz cukru. V zemi se v omezené míře těží i zlato a bauxit, ale až objev podmořských ropných nalezišť nastínil nový možný směr pro oblast, která získala nezávislost na Británii v roce 1966. Těžba může zemi pomoci a rozumná správa by dokázala vytvořit vynikající budoucnost pro tamních necelých 800 tisíc obyvatel. Někteří se však ropy obávají.

Ostatně smutný příklad mají hned v sousedství. Guyana na západě hraničí s Venezuelou, někdejší ropnou velmocí, která už několik let zkouší, jak hluboko se lze propadnout. Startovní pozice Guyany není nejlepší – zemi drtí korupce a kriminalita, etnické spory, úřady jsou zastaralé a chybí zákony jak těžební, tak o ochraně životního prostředí, které by ropný průmysl regulovaly.

Leona Šmelcová

Mnozí Guyanci také dosud využívali své na kontinentu ojedinělé mateřštiny – angličtiny – a po dosažení vzdělání odcházeli na sever do Spojených států. Zemi opouští čtyři pětiny vysokoškolských absolventů. To by se v budoucnu mohlo změnit. V příštích letech bude zajímavé Guyanu sledovat. Mohla by ji čekat pro region nevídaná prosperita. Snad se nevydá cestou Venezuely.

Autorka je novinářka

Spustit audio