Leona Šmelcová: Castro míří do čela země. Honduras poprvé povede žena

4. prosinec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Demonstrace v Tegucigalpa v Hondurasu. Vlevo odsouzený Tony Hernández, vpravo jeho bratr a prezident země Juan Orlando Hernández

Příjmení Castro se vrací do nejvyšších pater latinskoamerické politiky. Nikoli však na Kubě. Obyvatelé Hondurasu v neděli zvolili svou první prezidentku – Xiomaru Castro, která se stane i první ženou v nejvyšším úřadu ve Střední Americe.

Političku se slavnějším kubánským jmenovcem nespojuje jen příjmení, ale také politické vnímání světa. Honduras tak po dvanácti letech konzervativních vlád Národní strany čeká obrat doleva.

„Dvanáct let... dvanáct let..,“ zahájila Castro svou povolební řeč po zveřejnění prvních odhadů. Odkazovala na dramatický vojenský puč, po kterém v roce 2009 skončil někdejší prezident Manuel Zelaya, její manžel. Zelaya patřil k sympatizantům venezuelské myšlenky socialismu 21. století tehdy vládnoucího prezidenta Huga Cháveze.

První dáma

Čtěte také

A právě příklon ke caracaskému režimu a snahy o změnu ústavy včetně možnosti prodlužovat prezidentský mandát patřily k hlavním motivům pro vpád armády do Zelayova paláce a odstartování puče, který vyústil prezidentovým úprkem v pyžamu do sousední Nikaragui a následně ve volby, ve kterých převzali moc konzervativci. Castro byla do té doby tradiční první dáma, nikde příliš nevystupovala. Spíše se zúčastňovala charitativních akcí, třeba na podporu chudých. A že jich v zemi je. Honduras je po Haiti nejzaostalejší oblastí v regionu.

Po manželově útěku do exilu se Castro stala tváří odporu proti nové vládě, bylo ji čím dál víc slyšet. Později převzala vedení levice v zemi – to vyústilo až v nedělní hlasování, kde svého soka porazila o dvacet procent. Národní volební komise sice ještě sčítá hlasy, její vítězství už ale uznal jak poražený kandidát Nasry Asfura, tak například i Washington.

Drogové centrum

Čtěte také

K volbám přišlo bezmála sedmdesát procent obyvatel. Vysokou účast mnozí spojují se znechucením z vlády odstupujícího prezidenta Juana Orlanda Hernándeze. V neděli na mnoha místech zaznívalo skandování „Juanchi va para Nueava York“, tedy něco jako „Jeník půjde do New Yorku“ – s odkazem na Hernándezovo možné zapojení do drogového byznysu, které řeší americké soudy.

Honduras se v posledních letech proměnil v jedno z hlavních překladišť kokainu ve světě, američtí vyšetřovatelé, kteří zemi označují za „narkostát“, přitom uvádějí, že obchod s drogami je v zemi podporován státem. A to i v těch nejvyšších politických patrech. Na jaře soud v New Yorku poslal na doživotí za mříže prezidentova bratra Tonyho Hernándeze a prezidentovo jméno se také vyskytuje v řadě šetřených případů. Zatím ale nebyl z ničeho obviněn.

Země v úpadku

Castro má před sebou těžký úkol. Na konci ledna převezme zemi v úpadku, kterou jen letos poničily dva hurikány, kde se řada měst řadí mezi nejnebezpečnější místa na světě, kterou sužuje vysoká nezaměstnanost a odkud prchají tisíce mladých lidí do USA. Castro ale nepředstavila žádný konkrétní ekonomický plán, vágně hovoří takřka o všem, od podpory malých podniků po snahy různými výhodami bránit odlivu mladých na sever.

Publicistka Leona Šmelcová

Na mezinárodním poli její strana Libre tvoří součást uskupení subjektů sdružených v levicovém Foro do Sao Paulo, kam patří například Komunistická strana Kuby, venezuelští socialisté prezidenta Nicoláse Madura nebo bolivijské socialistické hnutí Evo Moralese. Odchod Hernándeze, kterého mnozí spojují s rozkvětem místního narkobyznysu, je jistě dobrou zprávou. Pohled na hlavní mezinárodní spojence budoucí prezidentky a na aktuální vývoj v jejich zemích ale moc velké naděje nedává. Výsledek voleb tak s velkou pravděpodobností bude – v regionu typickým – skokem od jednoho extrému k druhému.

Autorka je publicistka

Spustit audio

Související