Leo Pavlát: Prostřednictvím víry jsem se setkával s rodinou, kterou jsem nikdy nepoznal

27. srpen 2016

Leo Pavlát je český židovský novinář, spisovatel a diplomat, také první a současný ředitel Židovského muzea v Praze od jeho navrácení české a moravské židovské komunitě. Jako kluk byl zuřivý fotbalista a obrovský fanoušek Dukly. Ve své funkci žije obklopen předměty těch, kteří zemřeli při holocaustu.

Před několika lety řekl, že od té doby, co začal věřit, si stále klade nové a nové otázky, které v něm víra probouzí. V mnoha lidech víra vzbuzuje klid – toto ale vypovídá spíš o tom, že v Leo Pavlátovi vzbuzuje naopak neklid. „Myslím si, že to je přirozené. Neznám nikoho živého, kdo by v sobě neměl určitý neklid. To je známka života,“ říká.

Jeho cesta k židovské víře byla jeho slovy racionální. Když mu bylo asi 25 let, byl oddaným milovníkem literatury. Svou roli sehrála i rodinná zkušenost s židovstvím. Vedlo ho to k hlubšímu zkoumání židovských dějin, duchovních proudů, hebrejštiny a nakonec i k chození do synagogy a přijetí víry. „Když člověk přijme za své, že tu není jen od zrození do smrti, že má určité poslání, tak v tom okamžiku jsem nacházel i nový obsah slov a textů, které jsem si dříve přečetl jako literární.“


Víra se mě nesmírně citově dotýkala. Maminka jako jediná ze sedmnáctičlenné rodiny přežila válku. Já jsem po té rodině, kterou jsem nikdy nespatřil, od dětství toužil, chtěl jsem ty lidi poznat. Najednou jsem měl pocit, že u náboženských textů jsem se s nimi jakoby setkával. LEO PAVLÁT

Rodinná zkušenost s holocaustem

V jednom z rozhovorů Leo Pavlát řekl, že číslo, které měla jeho maminka vytetované na ruce, bral v dětství jako šifru, kterou musí rozluštit. I když se na jeho význam ptal, dostal pouze lakonické odpovědi. Dnes říká, že na některé otázky se nedá odpovědět tak, aby někdo jiný pochopil. Jeho maminka se traumatu z toho, čím za války prošla, nikdy nezbavila.

Proč mnozí Židé, kteří přežili holocaust, nechtějí o svých zážitcích mluvit? „Záleží na osobnosti toho člověka, a také na místě a času. Po válce o to nebyl zájem, svět měl úplně jiné směřování. Válka postihla i jiné, takže nebyla ochota zvlášť naslouchat židovskému osudu, a ti, co přežili, pokud nebyli úplně zničeni a zlomeni nebo nemocní, tak se upřeli k novému životu. To, co bylo za nimi, za tím se snažili zavřít dveře a jít dál,“ odpovídá Leo Pavlát.

Dnešní Izrael a íránský problém

Po roce 1989 působil Leo Pavlát 4 roky jako diplomat v Tel Avivu, o Izrael se ale zajímá i dnes. Je v současné době v Izraeli větší klid? „Izrael určitě nemá větší klid. Izrael je, řekl bych, stále silnější. Je to technologická velmoc, jeho ekonomické výsledky jsou obdivuhodné. V tomto ohledu je velice silný, nicméně je v oblasti, která je naprosto destabilizována ze všech stran.“

Podle představitelů Izraele je šíitský Írán nebezpečnější než Islámský stát, s čímž souhlasí i Leo Pavlát: „Islámský stát se všemi mediálně šířenými zvěrstvy otřásá veřejným míněním světa, ale skutečným nebezpečím je Írán. To, že s ním byla podepsána dohoda o jeho jaderných zařízeních, je nejstrašnější selhání demokratického světa, k jakému mohlo dojít. Během 10 až 15 let si může udělat svůj jaderný program. Víme, jak KLDR vydírá svou jadernou zbraní svět, a představte si, že k tomuto se dostane Írán, který se nijak netají tím, že chce zlikvidovat židovský stát.“

Jaký byl vztah komunistů k židovství? Jak se mu studovala žurnalistika na počátku normalizace? A proč jsou Židé stále tak velkou součástí různých konspiračních teorií? Poslechněte si celý rozhovor s Leo Pavlátem.

autoři: bta , jpr
Spustit audio