Lenka Kohoutová: Kde to jsme, když stát diktuje zaměstnavateli, za kolik má koho zaměstnávat?

22. červenec 2016

Česká republika je v otázce mzdových rozdílů mezi muži a ženami stále na chvostu Evropské unie. Ministerstvo práce a sociálních věcí před několika měsíci rozjelo projekt „22 % k rovnosti“. Jaké jsou zatím výsledky? A má stát do otázky platů mužů a žen v soukromé sféře vůbec zasahovat?

„Je potřeba si zopakoval, že Česká republika je v rámci Evropské unie s těmi rozdíly třetí nejhorší od konce, takže já si myslím, že je skutečně důvod se nad tím zamyslet. My určitě nechceme po nikom, aby nějak zvýhodňoval jedno či druhé pohlaví, my jenom chceme, aby se oprostil od předsudků, aby ty lidi objektivně hodnotil bez ohledu na to, jakého jsou pohlaví,“ říká ministryně práce a sociálních věcí za ČSSD Michaela Marksová.

„Podle mého názoru je rozhodující výkon jednotlivých pracovníků a statistiky pro mě nejsou směrující. Je to vždycky o tom, jestli zaměstnavatel dá ve stejné pozici jak mužům, tak ženám, nebo i ve stejné pozici jednotlivým ženám a jednotlivým mužům, stejný plat. Je to vždycky dohoda, je to smlouva mezi zaměstnancem zaměstnavatelem. Co zaměstnavatel je ochoten dát, může dát, a stát tady není od toho, aby diktoval komukoliv, jaké má vyplácet mzdy,“ oponuje Lenka Kohoutová, bývalá poslankyně za ODS a expertka této strany na sociální problematiku.


To, jak máme nastavené zákony, už vlastně říkala, že za práci stejné hodnoty musí být stejná odměna. Máme to jak v zákoníku práce, tak v antidiskriminačním zákoně, takže stát to vlastně už teď nařizuje, ale je další věc, jak to budeme prosazovat v praxi. Myslím si, že stát by se měl zasadit o to, aby jeho zákony skutečně fungovaly v praxi. MICHAELA MARXOVÁ


Ve státní sféře, tedy v tabulkových platech, máme jedny mzdy, čili nemáme už dávno rozdělením tabulkových mezd mezi ženy a muže, to za prvé. Za druhé: ve státní sféře to je už jednoznačně vymezeno a v soukromé sféře – musí to být vždycky práce, která je přiměřená, a já si troufám říct, že nemá kdokoliv mluvit do toho, jak soukromý zaměstnavatel vyplácí mzdy jednotlivým zaměstnancům. LENKA KOHOUTOVÁ

Projekt „22 % k rovnosti“

Projekt ministerstva práce a sociálních věcí nazvaný „22 % k rovnosti“ má být rozčleněn do 5 let. Co si od něho ministerstvo slibuje? „Například i větší výchovu žen. Chceme, aby si uvědomily svoji hodnotu, aby si uvědomily, že se nemusí stydět si říct o určitou částku. Zároveň si od toho slibujeme osvětu zaměstnavatelů, protože mnozí vám možná na první otázku řeknou, že u nich je to v pořádku, ale existuje metodika, kam se můžou do detailů podívat na srovnatelné pozice, praxi a vzdělání, jestli skutečně odměňují lidi srovnatelně nebo ne,“ vysvětluje ministryně Marksová.

„Já zaměstnávám, mám ve dvou firmách přes 130 zaměstnanců, takže já pracovní síly sháním a vytvářím jim mzdy. Je to tak, že stejná žena ve stejné pozici u mě nemusí mít úplně stejný plat, protože třeba není tak výkonná, tak dobrá, a je to stejná pracovní pozice. Má jiné zkušenosti, jiný přístup, a stejně tak je to u mužů. Nerozlišuji lidi podle toho, jaké mají pohlaví, ale jaké mají schopnosti, zkušenosti a co můžou v té pracovní pozici přinést,“ popisuje svůj pohled Kohoutová.

Věří ministryně, že se díky programu podaří snížit rozdíl v platech žen a mužů? Pomůže zlepšení sladění rodinného a pracovního života? Poslechněte si celý pořad Pro a proti.

autoři: Renata Kalenská , jpr
Spustit audio