Lékař bez hranic Bendl: Ne každý dokáže pořád sledovat utrpení ostatních, solidarita Čechů je ale velká

5. říjen 2026

Pomáhal obětem války na Ukrajině, pacientům s tuberkulózou v Afghánistánu, nebo postiženým malárií v Jižním Súdánu. To vše zažil host Hovorů Tomáš Bendl, který vede českou pobočku organizace Lékaři bez hranic. Jak obtížné je dostat tato témata do povědomí Čechů? „Někdy je to o tom přinášet informace, které lidi vědět chtějí a aktivně se ptají, někdy zase o tom je přesvědčit, že by se možná ptát měli,“ říká Bendl.

Jako krizový komunikátor má za sebou celou řadu humanitárních misí – konkrétně na Ukrajině, v Jižním Súdánu a Libanonu. Která ho nejvíce formovala?

Čtěte také

„Každá mise je intenzivní, ale zároveň jiná. Nejvíc se na mě podepsal pravděpodobně Afghánistán, kde jsem pracoval nejdéle – téměř rok. To je doba, za kterou tam toho člověk zažije hodně. Měl jsem možnost navštívit všech osm projektů, které máme po celé zemi v různých provinciích,“ říká.

Právě v rámci afghánské mise Lékařů bez hranic pracoval i na léčbě rezistentní tuberkulózy, která v oblastech, kde působil, postihovala převážně ženy. Proč tomu tak bylo?

„Tuberkulóza není nemoc, která by diskriminovala na základě pohlaví, tak jsme pátrali po příčinách. Naše hypotéza je, že je to proto, že po převzetí moci Tálibánem začalo docházet k velmi striktnímu omezování svobody pohybu žen. Ty tedy musely zůstávat víc doma – v často velmi dušných prostorech – a nemohly v podstatě na vzduch. To je vystavovalo většímu riziku té infekce, a proto tvoří i větší část pacientů,“ vysvětluje.

Čtěte také

V roce 2026 se Bendl stal ředitelem české kanceláře Lékařů bez hranic. Jak se srovnává s přechodem z náročného terénu do kancelářské pozice v Praze?

„Je zajímavé, jak lidský mozek v tomto ohledu funguje. Když jste na té misi, tak si říkáte: až se vrátím zpátky do Prahy, tak už nikdy nebudu remcat a stěžovat si. Upřímně, trvalo mi asi pět minut čistého času, než jsem vyšel z letiště a už jsem stihnul být naštvaný na to, že tramvaj má pět minut zpoždění. Takže člověk přepne relativně rychle. Snažím se ale, aby mi ty mise dávaly určitý nadhled, naučily mě vnímat problémy s odstupem a řešit je hlavně v klidu a důstojně. To vás mise naučí víc než cokoliv jiného,“ popisuje.

Přesvědčit lidi, že by se měli ptát

Tomáš Bendl měl na zahraničních misích na starost komunikaci směrem k české veřejnosti. Jak složité je tematizovat humanitární krize v tomto kontextu?

„Když jsem byl v roce 2021 v Jižním Súdánu, tak ta největší komunikační výzva byla, aby to vůbec někoho zajímalo. Je to velmi daleko, je to kulturně odlišný kontext a já jsem se tam věnoval primárně malárii, což je téma, které u nás negeneruje úplně velký zájem. Chápu to, lidé mají starostí hodně a ne každý dokáže prostě pořád sledovat utrpení všech kolem sebe. Obzvlášť, když je to pět tisíc kilometrů vzdálené,“ prozrazuje, dodává však:

Čtěte také

„Diametrálně odlišná práce byla, když jsem byl v březnu roku 2022 hned po vypuknutí plnohodnotné invaze na Ukrajině. Ta naopak spočívala v tom, že jsem dělal rozhovory od rána do večera – protože všechny světové kamery byly namířené na to dění. Byl jsem v podstatě v roli mluvčího a jel jsem od rána do večera. Takže někdy je to o tom přinášet informace, které lidi vědět chtějí a aktivně se ptají, někdy zase o tom je přesvědčit, že by se možná ptát měli,“ uzavírá srovnání.

Zmiňuje také, že veřejnost má někdy zkreslenou představu o tom, jak samotná práce Lékařů bez hranic probíhá:

„Někdy mají lidé stále představu, že Lékaři bez hranic nebo i ostatní organizace jsou taková ztřeštěná parta lidí, kteří jezdí někam skákat přes minová pole a ještě přitom v trojskoku stihnou vakcínou naočkovat podvyživené dítě se spalničkami,“ říká s humorem a uvádí to na pravou míru:

„Ve skutečnosti je ta pomoc hodně profesionalizovaná a strukturovaná. Naprostou většinu té práce dělají místní lidé. My jsme tam většinou v roli nějakých koordinátorů. Nikdo z nás nemůže být expert na všechno, ale zároveň bych si troufl říct, že třeba solidarita Čechů a Češek s ohledem na to, co se děje ve světě, je opravdu velká. Počty lidí, kteří každý rok darují na Lékaře bez hranic podle mě vypovídají o tom, že nejsme země, kde by lidem bylo úplně lhostejné, co se kolem děje.“

Jak se připravuje humanitární mise organizace, jako jsou Lékaři bez hranic? A lze se na ní bez předchozí zkušenosti nějak psychicky připravit? Poslouchejte celý rozhovor s Tomášem Bendlem v audiu nahoře.

autoři: Naděžda Hávová , kcj
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.